Ottův slovník naučný/Paraná

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Paraná
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 213. Dostupné online
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Paraná

Paraná: 1) P., řeka vznikající soutokem ř. Paranahyby (v. t.) a Ria Grande, pramení nedaleko atlant. pobř. na Sera da Mantiqueira a teče záp. směrem částečně po hranici států São Paulo a Minas Gerães. Vlastní P. brzo po soutoku svých pramenů překonává prahy Urubú Punga a přijímá s l. nesplavnou Tiete. Na dalším splavném toku směrem jz. po hran. států Matto Grosso s jedné a São Paulo a Parany s druhé strany přibírá s prava Rio Verde a R. Pardo, oblíbenou cestu kolonistů do Matta Grossa, a s leva mocnější Paranapanemu (v. t.) a Ivahy, až přichází k úpatí Serry de Mbaracayú. Touto prodírá se hlubokou soutěskou, rozdělena jsouc na několik ramen, až spojivši se v jeden proud vrhá se přes vodopád známý pod jménem Sette Quedas neb Salto de Guayra. Odtud tvoří vých. hranici Paraguaye proti Brazilii až k ústí mocného Iguassú (v. t.), známého svým mohutným Salto de Iguassú (též vodopád Viktoriin), jenž na délku 60 km činí tok nesplavným. Od ústí Iguassú P. je hranicí proti argent. Misiones a Corrientes; pro pahorky těmito provinciemi postupující P. otáčí se náhle blíže parag. Encarnaciónu k západu. U Apipe prahy řeky, rozdělené v několik ramen, tvoří poslední překážku plavbě, neboť odtud P. teče nízkým, bažinatým územím, jež povstalo asi z delty P-ny, tekoucí do starého moře pampského, a brzo pak přijímá svoji největší pobočku Paraguay (v. t.). Odtud protéká jsouc místy 2 až 6 km široká Argent. republ. ve směru jjz. Od města Corrientes rozděluje se v síť ramen, obklopujících množství ostrovův a menších výsep, pokrytých bujnou vegetací. Silný tok řeky (od ústí Paraguaye 4 km za hod.) mění často dno a odnáší jednotlivé výspy. Jižně od Santa Fé otáčí se k jv. a přijímá s prava ř. Salado, v horním toku Juramento zvaný, pramenící až na svahu argent.-chilské Kordillery (Cordill. Real). V tomto dolním toku P. dosahuje místy hloubky až 30 m; rozdělena jsouc na několik ramen (P.-Guazu, P.-Mini, P. de las Palmas) ústí do aestuaria laplatského, urazivši cestu as 3560 km dlouhou. Šířka řeky mění se dle množství vody; nejnižší stav bývá v říjnu a list. až do počátku léta, kol pol. února bývá nejvyšší, neboť odvodňuje rozsáhlou oblast od 14° j. š. až k pobř. pohořím brazilským. Rozdíl ten obnáší 3–4 m. Svým tokem je P. důležita pro obchod, neboť činí Rosario, 640 km od moře vzdálené, přístavem pro lodi mořské a důležitým uzlem tratí, na všechny strany se rozbíhajících. Pobočky P-ny, hl. v horním toku, jsou z valné části nesplavny, sloužíce jen místní dopravě.

2) P., dříve Bajada del P., hl. město argent. prov. Entre Rios, na prav. bř. řeky P-ny, jv. od Santa Fé, stan. trati Santa Fé–Concepción, má 24.261 obyv. (1895). Město se širokými ulicemi rozkládá se jednak na pahorku 40 m vysokém, jednak kol přístavu, přístupného i velikým lodím, ač vzdálen je 600 km od moře. Je sídlem prov. úřadů a biskupa; má seminář, učit. ústav a divadlo. Hlavní předmět obchodu je vápno. Od r. 1852–61 bylo sídlem spolkové vlády.

3) P., spolk. stát v již. Brazilii, rozkládající se mezi Atlant. okeánem na v., brazil. státem São Paulo na s., Matto Grosso a rep. Paraguají na z., argent. prov. Corrientes a státem Sta Catharina na j., zabírá 221.319 km2 s 249.419 obyv., t. j. 1 na 1 km2 (1890). Od horkého, ale krásného svou tropickou vegetací zál. Paranaguajského zdvihá se ve vzdálenosti 50–60 km Serra do Mar, jež lesnatými svahy dostupuje hned výše 1430 m n. m. Odtud se pak povrch znenáhla svažuje až k Paraně do 200 m, přerušen pouze menšími pohořími. Tuto celou čásť zabírají campos, střídající se s araukariovými lesy, zv. pinhal. Téměř celý stát náleží k úvodí P-ny, jejíž hlavní levé přítoky, ř. Parapanema a Iguassú, tvoří hranice státu. Tyto, jakož i prostřední Ivahy jsou pro četné prahy a vodopády až na malé vzdálenosti nesplavny. Do pobřeží zabíhá prostranný zál. Paranaguajský, ale podnebí je tu nezdravé, zvláště častá je žlutá zimnice, za to vnitřek náleží k nejzdravějším částem Brazilie. Obyvatelstvo skládá se hlavně z přistěhovalých kolonistů, Němcův, namnoze přišlých ze saratovské gubernie v Rusku, Italův a Slovanů; ve vnitrozemí bydlí Indiáni kmene Guarani. Rozvoji kolonii vadí nedostatečné spojení s přístavy Antoninou a Paranaguou Zemědělství dosud nevyvinutému daří se při pobřeží; pěstuje se cukr. třtina, maniok, tabák, káva. Na plateau chov dobytka (znam. osli) a sbírání maté (Ilex Paraguayensis) poskytuje hlavní výživu nečetnému obyvatelstvu. Průmysl je nepatrný, obchod s maté, kávou, stav. dřívím, bavlnou, rýží a kukuřicí je v rukou německých. – Hlav. m. státu je Curitiba.