Údaje o textu |
---|
Titulek: |
Palmerston |
Autor: |
Adolf Srb |
Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 119. Dostupné online |
Licence: |
PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Henry Temple |
Palmerston [pámrst'n] Henry John Temple, proslulý státník angl. (* 20. října 1784 – † 18. října 1865). Studoval v Harrowě zároveň s Byronem, Aberdeenem, Peelem a jinými později slavnými mladíky. Universitní studie konal v Edinburce a v Cambridgei. Zdědiv záhy tituly a hodnosti svého otce vstoupil nedošed ještě zletilosti na dráhu parlamentní. Dva ministři, Perceval a Portland, zahrnovali jej přízní svou. Již r. 1807 Portland jmenoval jej lordem admirality a dva roky později stal se v kabinetě Percevalově prvním státním tajemníkem války, kterýž úřad zastával po devatenáct roků. P. započal svou politickou činnost v době velmi pohnuté, neboť Anglie vedla právě tuhý boj s Francií, i měl hojně příležitosti nabýti vzácných zkušeností, jichž později jak náleží využitkoval. R. 1815 súčastnil se s Castlereaghem kongressu, jehož výsledkem bylo utvoření t. zv. »svaté alliance« proti Napoleonu I. Na počátku své politické karriery byl stoupencem zásad torystických a přívržencem Canninga, jenž viděl v zahraniční politice prospěch Anglie v nejrozhodnějším odporu proti absolutismu. Když nastalo hnutí směřující k emancipaci katolíků, P. byl jedním z jeho nejhorlivějších zastancův. Utkal se v podivuhodném řečnickém zápase a zvítězil nad ním. V kabinetě Wellingtonově, r. 1822, počal se kloniti k liberalismu a vystoupil z kabinetu pro neshodu s Wellingtonem, přidal se zjevně k straně whigské a potíral konservativní zahraniční politiku vládní. Po pádu Wellingtonově r. 1830 dostali se k vládě whigové a předseda liberálního kabinetu hrabě Grey, jenž byl po 24 roky jedním z vůdcův opposice, svěřil P-ovi ministerstvo zahraničních záležitostí. P. vyvíjel v tomto úřadě neobyčejnou činnost a osvědčil skvěle své státnické nadání. Uznal červencovou revoluci francouzskou, která povalila monarchii utvořenou koalicí evropskou, a s touže rozhodností vyslovil se pro rozloučení Belgie a Hollandska, což bylo prvním protrhnutím smlouvy z r. 1815. Jeho dílem bylo z veliké části utvoření t. zv. quadruple-alliance mezi Anglií, Francií, Španěly a Portugaly (22. dub. 1834), jejíž účelem bylo udržení ústavní vlády ve dvou posledně jmenovaných zemích. R. 1841 odstoupil s ministerstvem Melbournovým a stal se vůdcem opposice v dolní sněmovně. R. 1846 ujal se opět řízení věcí zahraničných. Evropa byla tehdy na prahu velikých zmatkův, i bylo snahou prozíravého P-a, aby Anglie co nejvíce vytěžila. Když r. 1848 vypukla v různých státech evropské pevniny revoluce, P. osvědčil na novo svou diplomatickou zručnost. Uznal bez rozpaků francouzskou republiku, podporoval povstání v Berlíně a ve Vídni, belgického krále proti republikánské straně a schvaloval liberální reformy Pia IX. Když 2. pros. 1851 Napoleon provedl státní převrat, P. nerozpakoval se, aniž se otázal svých kollegů v ministerstvě, dáti mu svůj souhlas, a to z té příčiny, že viděl v Napoleonovi spojence Anglie proti Rusku. Tento uspíšený souhlas přivodil však ministerskou krisi a P. musil ustoupiti lordu Granvilleovi. Nedlouho byl Palmerston vzdálen moci, neboť již r. 1852 stal se ministrem vnitra v koaličním ministerstvě Aberdeenově. Po válce krymské r. 1855 odstoupil Aberdeen a P. převzal utvoření nového kabinetu, jehož předsedou se stal. P. zapomněl záhy na veliké služby, jež Francie Anglii v krymské válce byla prokázala, a bezprostředně po podepsání úmluvy Pařížské (30. břez. 1856) dohodl se s Rakouskem a Ruskem, aby podlomil francouzský vliv v knížetstvích podunajských, v Syrii a v Egyptě. Skvělý důkaz své ráznosti a chladnokrevnosti podal za velikého povstání v Indii r. 1857, ale když r. 1858 po attentátu Orsiniho na Napoleona III. předložil parlamentu bill proti spiklencům, kteráž uznána za servilní a Anglie nedůstojnou, byl nucen odstoupiti. Ale když parlament zamítl reformní předlohu Derbyho, P. stal se r. 1859 předsedou ministerstva. Zemřel bezdětek a s ním vymřel rod jeho. -rb