Ottův slovník naučný/Palmer

Ottův slovník naučný
Palmellaceae	Palmer	Palmerston

Údaje o textu
Titulek:	Palmer
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 118–119. Dostupné online
Licence:	PD anon 70

Palmer Christian, evangelický theolog něm. (* 1811 – † 1875), byl professorem theologie v Tubinkách a jeho výklady o výmluvnosti kazatelské, morálce a učení náboženství byly dlouho směrodatny v evang. seminářích německých. P. byl spoluzakladatelem »Jahrbucher für deutsche Theologie« a spolupracovníkem »Encyclopaedie für d. ges. Erziehungs- und Unterrichtswesen« (t. 1859). Psal též o hudbě a umění církevním.

P. [pámr]: Roundell Selborne, lord, státník angl. (* 1812 v Mixbury, †1895 v Petersfieldu). Studoval v Oxfordě a záhy účastnil se ruchu politického. R. 1833 založil »Rambler Club« a r. 1837 stal se advokátem a brzo z prvních obhájců londýnských. Jakožto stoupenec Peelův byl zvolen do sněmovny poslanecké r. 1847 a pracoval zejména v otázkách technicko-právnických, o emancipaci židů a otázkách universitních. Za Palmerstona byl r. 1861 generálním solicitorem, r. 1863–66 attorney general, ale ustoupil s Whigy a r. 1868 odmítl i místo lord-kancléře, ježto nesouhlasil s irskou politikou Gladstoneovou; přijal je teprv r. 1872 a byl povolán jako lord Selborne do vyšší sněmovny. Způsobil centralisaci justič. správy, kterou zreformoval. Za Disraeliho r. 1874 vzdal se svých úřadův a teprv r. 1880 na novo se jich ujal a setrval do r. 1886, nechtěje přijmouti home-rule. Vydal rozličné rozpravy náboženské a Hymns, their history and development in the Greek and Latin churches, Germany and Great Britain (Lond., 1892). Zanechal mimo to zajímavé memoiry. – Jeho syn William Waldegrave P. hrabě ze Selborne (* 1859) rovněž účastní se života politického, od r. 1885 byl členem dolní, od r. 1895 členem horní sněmovny. Téhož roku stal se státním podsekretářem pro kolonie a r. 1900 prvním lordem admirality.

2) P. Erastus, sochař severoam. (* 1817). Původně byl tesařem a ryjcem kamejí a teprve v pozdějších letech, asi po r. 1850 začal se zabývati uměním. Zhotovil zejména mnoho poprsí a výborně provedené postavy allegorické, jako: Večernice a Dennice; Náhrobní anděl (1871); Víra (relief); Výčitky svědomí; Flora; pak Indiánské děvče nalézající kříž; Náčelník indiánského kmene v záloze; Děti vystěhovalce a bronz. sochu Livingstonea, poctěnou cenou. R. 1874 byl v Evropě, zejména v Paříži. Pro Kapitol ve Washingtoně zhotovil r. 1857 skupinu šestnácti soch, představující Přistání poutníků, z jeho portraitních poprsí vynikají: M. C. Perry, Washington Irving, E. D. Morgans a j. P-ovy koncepce jsou vždy svrchovaně poetické a věrně podle přírody. – Jeho syn Walter Lunt (* 1854 v Albany) usadil se r. 1877 v New Yorku, r. 1882 se vrátil do Albany. Jest dovedný krajinář. Z jeho obrazův uvádíme: Benátky (1882); Ovesné pole (1884); Leden (1887).

3) P. Edward Henry, orientalista angl. (* 1840 – † 1882). Studoval v Cambridgei na St. John's College, jako autodidakt učil se cikánštině, arabštině, perštině a hindustánštině, účastnil se v l. 1868–69 výzkumné výpravy na poloostrov Sinajský a studoval Arabii Petraejskou po stránce filologické a starožitnické. R. 1869 a 1870 probadal s Tyrwhittem Drakem poušť EtTih, Edom, Moab a Libanon, načež stal se r. 1871 prof. orientálních řečí v Cambridgei. R. 1882 převzal dobrovolně tajnou vládní missi na poušť ležící východně od průplavu Suezského, aby získal tamní kmeny beduinské pro Anglii. Třeba že posláni to se mu podařilo, byl při druhé cestě téhož roku tamže se svými soudruhy kapitánem Gillem a poruč. Charringtonem od Beduinů přepaden a usmrcen. Těla všech tři byla r. 1883 převezena do Londýna a pohřbena v kath. sv. Pavla. P., který vynikal velikou znalostí jazyků orient., vydal: Oriental mysticism theosophy of the Persians (Lond., 1867); An adress to the people of India on the death of Syud Mohammed Khan Bahadoor (arab. a angl., Cambr., 1868); Report of the Bedawin of Sinai and their traditions (t., 1870); The Negeh or South Country of scripture and the desert Et-Tih (t., 1870); The desert of the Exodus (t., 1871, 2 sv.); A history of the Jewish nation (Lond., 1874, 2. vyd. 1884); Haroun Alraschid (t., 1880); Grammar of the arabic language (t., 1874); A persian-english dictionnary (t., 1876, 2. vyd. 1884); Memoirs of the survey of western Palestine (1881–83); The arabic manual, comprising a condensed grammar of both the classical and modern arabic reading etc. (Cambr., 1885); Simplified grammar of the hindustani, persian and arabic (2. vyd. 1885); Oriental penmanship (1886); Jerusalem (s W. Besantem, 1871). Mimo to napsal arab. překlad Thom. Moorea »Paradise and the Peri«, vydal The poetical works of Behá ed-din Zoheir (text a metr. překlad, 1876–77, 2 sv.), s Lelandem a Tuckeyem English gipsy songs (1875) a přeložil korán pro sbírku Max Müllera The sacred books of the East (sv. 6. a 9. Lond., 1880). – Srv. W. Besant, Life and achievement of E. H. P. (Lond. 1883, něm. Gotha, 1886).

4) P. Arthur Power, generál britský (* 1840 v Cheltenhamu). Vstoupil r. 1857 do armády indické, účastnil se indického povstání, potom vojny habešské r. 1867–68 a afgánské r. 1878–79, posléze výpravy do Súdánu r. 1885. R. 1901 stal se vrchním velitelem v Indii.