PallasPeter Simon, učenec něm., hlavně přírodovědec (*1741 v Berlíně – †1811 t.), byl syn lékaře a věnoval se studiu lékařství v Berlíně a Gotinkách, pak věd přírodních v Lejdě a v Anglii. R. 1760 stal se doktorem lékařství na základě práce, v níž podány jsou popisy nových hlístů, r. 1766 vydal, na základě materiálu z museí hollandských a anglických, dílo o láčkovcích (Elenchus zoophytorum, v Haagu; něm. Norimb., 1784) a téhož roku jinou pozoruhodnou práci zoologickou (Miscellanea zoologica; Lejda, 1778), vynikající zvl. v částech jednajících o ssavcích a červech. Roku 1768 povolán carevnou Kateřinou II. do Petrohradu a jmenován členem akademie. Téhož roku postaven v čelo výpravy, jež měla v Sibiři pozorovati průchod Venuše před sluncem, byl pak na cestách po 6 let i prozkoumal důkladně východní i jižní části říše Ruské až po jezero Bajkalské a moře Kaspické. Na cestách těchto nashromáždil bohaté sbírky pro museum akademie petrohradské, jakož i obsáhlý materiál přírodopisný, zeměpisný i národopisný, pojednal pak o cestách těch v díle: Reisen durch verschiedene Provinzen d. russ. Reiches (Petr.,1771–76, 3sv.). R. 1777 jmenován členem kommisse pro mapování říše Ruské, konal pak nové cesty po krajinách ruských, hlavně za účelem poznání květeny, vydal dílo o hmyzech (Icones insectorum, praesertim Rossiae Siberiaeque peculiarium, Erlanky, 1781–83, 2sv.) a vynikající práci o květeně ruské (Flora rossica, Petr., 1784–85, 2sv., se 125 tab.), na podnět pak Kateřiny II. spis z oboru srovnávacího jazykozpytu (Linguarum totius orbis vocabularia comparativa, Petr., 1787–89; 2.vyd. t., 1790–91, 4sv.). R. 1787 ustanoven za historiografa admirality, v l. 1793–94 byl na studijních cestách na Krymu a vydal o tom: Tableau physique et topographique de la Tauride (Petr., 1795), od carevny obdržel pak statky na Krymu i usadil se v Simferopoli hodlaje napraviti zdraví své cestami i prací valně porušené. V čase tom konal nové studijní cesty po krajinách jihoruských a vydal opětně rozmnožené dílo o Krymu (Bemerkungen auf einer Reise in die südlichen Statthalterschaften des russischen Reiches in den Jahren 1793–94, Lip., 1799–1801, s atl., franc. Pař., 1805). Příkoří všeliká i neštěstí rodinné ztrpčily mu pobyt na Krymu tak, že opustil Rusko a vrátil se do rodného města svého, kde však za nedlouho zemřel. Vědecká práce P-ova byla mnohostraná, obsáhlá i obsažná, práce jeho zoologické, botanické i národopisné pojistily mu veliké jméno v dějinách přírodních věd. Vedle již uvedených uvádíme ještě tato díla jeho: Spicilegia zoologica (Berlín, 1767–80, 14 sešitů; něm. t., 1771–80, 11 sešitů); Sammlung historischer Nachrichten über die mongolischen Völkerschaften (Petrohrad, 1776–1802, 2sv.); Observations sur la formation des montagnes (t., 1777, viz Geologie str.25b); Novae species quadrupedum e glirium ordine (Erlanky, 1778); Neue nordische Beiträge zur physikalischen und geographischen Erd- und Völkerbeschreibung, Naturgeschichte und Ökonomie (t., 1781–96, 7dílů); Species Astragalorum (Lip., 1800–1802, s 91 tab.); Illustrationes plantarum imperfecte vel nondum cognitarum (t, 1803, s 59 tab.); Zoographia Rossiae asiaticae (Petr., 1811–34, 3sv., s 36 tab.).