Ottův slovník naučný/Palaeologové

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Palaeologové
Autor: Konstantin Jireček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 75. Dostupné online
Licence: PD old 70

Palaeologové (Παλαιολόγοι), poslední dynastie Východořímského čili Byzantského císařství 1258–1453. Jednotlivci z této rodiny uvádějí se již v XI.–XII. stol. jako vojevůdci. Na trůn ji přivedl císař Michael VIII. (1258–82, v. t.) usurpací. Vedle císařství Cařihradského (viz Byzantské císařství) nalézala se od r. 1383 sekundogenitura P-gův s titulem despotským na Morei. Tam se po pádu Cařihradu drželi bratří posledního císaře Konstantina, despotové Demetrius a Tomáš P., do roku 1460. Demetrius vzdal se sultánu Muhammedovi II. a za sídlo mu vykázáno město Enos s důchody severních ostrovů řeckých; zemřel r. 1470 v Drinopoli jako mnich David. Tomáš utekl do Italie a zemřel v Římě r. 1465. Ze synů jeho Ondřej vedl v Římě, honose se titulem císařským, život málo vzorný až do své smrti r. 1502; Manuel vrátil se k sultánovi, přijal pensi od něho a synové jeho se dokonce poturčili. Dcera Tomášova Zoe vdala se r. 1472 za ruského velkoknížete Ivana III. Vasiljeviče. – Jedna větev P-gův panovala v markrabství Montferratském v dnešním Piemontu v l. 1305 až 1533. Císař Andronik II. pojal r. 1284 za manželku Irenu Montferratskou, a když rod Montferratský brzo potom vymřel, zdědil jeho území syn obou Theodor P. Markrabství to bylo proto za tureckých výbojův útočištěm knížat a velmožův řeckých, albánských a jihoslovanských. – V XVI. stol. přikládali si název P-gův četní dobrodruhové. K nim náleží Jakub Olympidarios P. z ostrova Chiu, který za Maxmiliána II. pobýval v Praze; pomník od něho postavený tchánu jeho mistru Kuthenovi r. 1568 spatřuje se v kolleji Karlově podnes. Srv. Jos. Jirečka v »Čas. Mat. Mor.«, 1875. KJk.