Ottův slovník naučný/Ostrov (obec)

Ottův slovník naučný
Ostrov	Ostrov (obec)	Ostrovačice

Údaje o textu
Titulek:	Ostrov (obec)
Autor:	Živojín O. Dačić, František Teplý, Ludvík Tošner, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha: J. Otto, 1902. S. 948-950. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Ostrov
Související články ve Wikipedii: Ostrov (okres Karlovy Vary), Ostrov (okres Ústí nad Orlicí), Ostrov (okres Příbram), Ostrov (okres Havlíčkův Brod), Ostrov (okres Chrudim), Ostrov (okres Benešov), Ostrov (Malšín), Ostrov (Mutěnín), Ostrov (Žďárec), Ostrov (Třebnouševes), Ostrov (Zbraslavice), Ostrov (Úmyslovice), Ostrov (Ouběnice), Ostrov (Prachatice), Ostrov (Bor), Ostrov (Zápy), Ostrov (Tisá), Ostrov (Česká Lípa), Ostrov (Březová), Ostrov (tvrz), Ostrov u Stříbra, Ostrov nad Oslavou, Ostrov u Bezdružic, Ostrov u Macochy

Ostrov: 1) O. (Schlackenwerth), město v Čechách na potoku Bystřici a stanici žel. trati Chomútov–Falknov a O.–Jáchymov, v hejtm. a okr. karlovarském, má 262 d., 9 ob. č., 2442 n. (1890), far. kostel sv. Michala arch. (ve XIV. stol. far.), kostel Zvěstování P. Marie s býv. piaristskou kollejí a býv. niž. gymnasiem (založ. r. 1666 od Anny Magd. vévodkyně saskolauenburské), kostel sv. Jakuba s románským portálem (vystaven r. 1226), 6tř. šk., špitál, pš., telegraf, četn. stanici, lékárnu, peněžní ústav, továrny na porculán, lepenku, dřevité látky a kůže, parostr. akc. pivovar, několik mlýnův a výroční trhy. Alod. panství má 3314.99 ha půdy (z toho 2765.29 ha lesů); náleží k němu zámek s parkem, pivovar a cihelna, majetek arcikn. Ferdinanda Toskánského. Kdy O. na město povýšen a městským erbem nadán, neznámo. Erb (vyobr. č. 2977.): v modrém štítě spatřuje se stříbrný hrad o sedmi věžích, se stínkami, otevřenými branami, cihlovými střechami a zl. makovicemi. Za Ludvíka Viléma, markrabí z Baden-Baden, rozmnožen znak o rodinný erb rodu toho: v prostřední bráně stříbrný štítek, v němž je na pravo hledící, červený korunovaný lev. Město založil ve XIII. stol. Slavek z Oseka (v. t.), po němž pojmenováno Slawkenwerde, t. j Slavkův ostrov. Král Přemysl potvrdil (1272) cisterciákům oseckým v O-ě kostel. R. 1331 král Jan povolil měšťanům ostrovským, aby z lánů k městu přiměřených na místě dřívějšího desátku platili po příkladu královského města Žatce roční úroky a aby k obci mohli přikupovali od okolních šlechticů statky, a r. 1337 O. jmenuje se společně s Loktem mezi městy královskými, nad kterými král. podkomoří správní a soudní moc jménem krále vykonával. Král Václav IV. seznav r. 1387, že Ostrovští přišli ohněm o svá privilegia, ustanovil, že mají užívati týchž práv a svobod jako měšťané loketští, a r. 1399 potvrdil jim právo k mostu přes Ohři u vsi Velichova a povolil, aby sobě sami volili ze svého středu rychtáře městského a výběrčiho cla, jakož i aby odbývali týdenní trhy, ustanoviv při tom platy, které mají odváděti purkrabímu loketskému, jemuž v ten čas byli podřízeni. Cís. Sigmund r. 1422 potvrdil jim všechna privilegia, zejm. užívání práva Loketského, a potom zastavil zboží ostrovské Šlikům, kteří tu seděli drahně let. Kr. Ladislav povolil Ostrovským r. 1457prodej soli kr. Jiří odpustil jim placení úroků z rychtářství městského; král Vladislav r. 1492 vysazuje jim výroční trh uznal, že jsou pod panstvím Šliků, jakožto držitelů kraje loketského, a král Ludvík r. 1523 ztvrdil jim užívání práv platných v Lokti a Hrobě, právo mílové a právo kupování statků k obci od okolních zemanů. Svobody ty potvrdili jim také Ferdinand I. r. 1528, Maximilián II. r. 1567, Rudolf II. r. 1577 a Matiáš r. 1612. Roku 1603 koupila panství ostrovské od Anežky Wirspergerové obec ostrovská. Počátkem války 30leté pro provinění měšťanů v čas vzpoury obci zabráno a prodáno (r. 1625) Juliovi Jindřichu, vévod. saskému, po němž následoval (1666) Julius Frant., vév. sasko-lauenburský, jehož dcera provdala se za markrabí Ludvíka z Baden-Baden. V XVIII. stol. panství ostrovské dostalo se Leopoldu II., velkovévodovi toskánskému. Za nejstarších časů dolováno zde na železo a od r. 1516 i na stříbro. — 2) O., ves t. při Blanici, hejtm. Benešov, okr. Vlašim, fara Velíš (část. Kondratce), pš. Louňovice; 29 d., 196 ob. č. (1890), popl. dvůr, kdysi zvláštní statek a mlýn. Na lev. bř. Blaníce stopy po býv. tvrzi, která již r. 1681 byla pustou při panství vlašimském. — 3) O., víska t., hejtm. Blatná, okr. Březnice, fara Pohoří, pš. Mirotice; 7 d., 75 ob. č. (1890), popl. dvůr. Víska mívala tvrz, jejíž pán r. 1391 slul Hádek z Ostrova. R. 1426 kr. Sigmund zapsal zboží to Otíkovi z Myslovic, po němž r. 1474 připomínají se Mareš z Ostrova a synovec jeho Jakub. Tvrz uvádí se ještě r. 1635, ale jako součást statku svudčického, který držel Jan Václav Běšín z Běšin. Fr. Teplý. — 4) O., Vostrov, ves t., hejtm. Blatná, okr. Březnice, fara Slivice, pš. Tochovice; 45 d., 312 ob. č. (1890), mlýn. — 5) O., ves t., hejtm. Král. Hradec, okr., fara a pš. Hořice; 20 d., 108 ob. č. (1890). Ves založena na ostrově uprostřed dvou rybníkův. — 6) O., ves t., hejtm. Karlín, okr., fara a pš. Brandýs n. L.; 32 d., 221 ob. č. (1890), sirnato-železité lázně. Bývalá tvrz byla původištěm Strachotů z Kralovic, odtud Ostrovců z Kralovic. R. 1600 O. dostal se k panství brandýskému. — 7) O., chybně Ústrov (Michelsdorf), rozsáhlá far. ves t., hejtm., okr. a pš. Lanškroun; 272 d., 22 obyv. č., 1397 n. (1890), kostel sv. Mikuláše, 4tř. šk., 2 mlýny, rolnictví. — 8) O., ves t., hejtm., okr., fara a pš. Ledeč; 24 d., 193 ob. č. (1890), mlýn. — 9) O., též O. Perkneřův, ves t. na Bohdanečském potoku, hejtm. Ledeč, okr. Kralovice Dolní, fara Pertholtice, pš. Zbraslavice; 46 d., 276 ob. č. (1890), 2 mlýny a poblíž vápenné lomy, Opodál myslivna, popl. dvůr Nový Dvůr a v lese Kaňkově Staré Hutě. Alod. statek (se 417 ha půdy) se zámkem, dvorem, lihovarem, škrobárňou a cihelnou drží Adolf Šebek. — 10) O., osada t. u Hrošky, hejtm. Nové Město, okr. Opočno, fara Bílý Oujezd, pš. Dobruška; 5 d., 86 ob. č. (1890); fid. dvůr, ovčín, myslivna a lihovar, majetek hr. Kolovrata-Krakovského. Bývalá tvrz byla původním sídlem vladyk Ostrovských. — 11) O., ves t., hejtm. a okr. Vys. Mýto, fara Chroustovice, pš. Uhersko; 59 d., 374 obyv. č. (1890), 3tř. šk., popl. dvůr a myslivna. Stávala zde tvrz. — 12) O., ves t., hejtm., okr. a pš. Poděbrady, fara Oumyslovice; 12 d., 233 ob. č. (1890), myslivna Bláto. Ves založena ke konci XVIII. stol. — 13) O. (Wostrow, Mustrum), ves t., hejtm., okr., Jara a pš. Prachatice; 18 d., 98 ob. č., 19 n. (1890). — 14) O., ves t., hejtm. Příbram, okr. a pš. Dobříš, fara Višňová; 14 d., 97 ob. č. (1890). — 15) O., víska u Jedomělic t., hejtm. a pš. Slaný, okr. Nové Strašecí, fara Pozdeň; 8 d., 45 ob. č. (1890), ložisko kam.-uhel. — 16) O. (Ostrau), ves t., hejtm. a okr. Stříbro, fara Kostelec, pš. Kladruby; 33 d , 242 ob. č. (1890), kaple sv. Vojtěcha, 1tř. sk. — 17) O. (Ostrau), ves t., hejtm. a okr. Tachov, fara a pš. Bor (Haid); 29 d., 8 ob. č., 163 n. (1890), 1tř. šk. — 18) O. (Wostrowa), ves t., hejtm. Teplá, okr. Bezdružice, fara a pš. Krzy; 24 d., 178 obyv. n. (1890), 1tř. šk. — 19) O. nebo Klášter v. Kiliána na Ostrově, nepatrné zříceniny kláštera t., nad městečkem Davlemi, kde Vltava tvoří ostrov, a naproti vrchu Třestibohu, v hejtm. smíchovském a v okr. zbraslavském. Klášter založil Boleslav II. r. 999, do něhož syn jeho Boleslav III. povolal řeholníky z Bavorského Altaichu s opatem Lambertem, při čemž klášteru daroval Sázavu, Sedlec, Mechenice, Vodochody, Zaječí a Blažim. Nástupcové jeho na trůně čes. hojně rozmnožovali jmění klášterní nejen statky pozemskými, nýbrž i kostelními potřebami. Po smrti Přemysla II. vyplenili klášter a 24 okolních jeho vsí Braniboři. R. 1310 obdržel klášter bullu, v níž mu papež Kliment V. potvrzuje všechny statky a práva ke kostelům a požitkům ze 48 vsí a dvorů, z městečka Davle a z 5 proboštství. Za bouří husitských klášter pozbyl mnoha statkův a sám stal se zříceninou. Po utišení bouří těchto navrátil se opat s několika mnichy do zříceného a ochuzeného kláštera; ale všechno namáhání povznésti klášter k bývalé slávě bylo marno. Proto opat Jan V. opustil klášter, zvoliv si (1517) za nové sídlo posavadní proboštství klášterní u sv. Jana pod Skalou, odkud pak psali se jeho nástupcové v úřadě opatském »u sv. Jana Křt. na O-ě a ve Skalách nebo pod Skalou«. Klášterství na O-ě propustil (1530) pak opat Jan V. v zápisné držení Petru Vosovskému za roční úrok 45 grošův. Za opata Matouše Ferdinanda Zoubka z Bílenberka náleželo ke klášternímu panství na O-ě městečko Davle, kostel sv. Kiliána, vsi Bojanovice, Hvozdnice, Masečín, Sloup a dva díly ve Štěchovicích, co vše bylo přivtěleno ke klášteru u sv. Jana pod Skalou, po jehož zrušení r. 1785 klášterství ostrovské spojeno se Slapy. R. 1799 nalezena v ssutinách litá bronzová podoba Spasitele ze stol. X., chová se v Čes. museu. — Srv. Smíchovsko a Zbraslavsko (Smíchov, 1899, str. 201). — 20) O., ves t., hejtm. Třeboň, v. Hamry 8).

21) O., far. ves na Moravě, hejtm. Boskovice, okr. Blansko, pš. Sloup; 183 d., 1170 obyv. č. (1890), kostel sv. Maří Magd., 3tř. šk., popl. dvůr a myslivna. Obyvatelé živí se rolnictvím, pálením vápna nebo pracují v dolech a žel. hutích. Na blízku několik jeskyní a závrtkův a zříceniny hradu Holštýna, nedaleko něhož u propasti »Rasovny« voda vpadá do propasti. — 22) O., far. ves t., hejtm. Nové Město, okr. a pš. Žďár u Nového Města; 113 d., 733 obyv. č. (1890), kostel sv. Jakuba, 2tř. šk. — 23) O., osada t., hejtm. a okr. Tišnov, fara a pš. Žďárec; 12 d., 61 obyv. č. (1890).

24) O., újezdní město v ruské gubernii pskovské, na ř. Veliké a železnici petrohradsko-varšavské, má 6252 obyv. (1897), 5 chrámů pravoslavn., dívčí progymnasium, 5 škol, nemocnice, 3 chudobince, 9 továren a rozsáhlý obchod se lnem s roč. obratem do 3 mill. rub. O. připomíná se již r. 1341, často zpustošen Poláky, Němci i Litvíny, z kamenné tvrze zachovaly se dosud 3 bašty. — Ostrovský újezd leží v západní j části gubernie na ploše 4973.9 km² půdy mírně zvýšené a hlinité. Z řek jest největší Velikaja, jezer jest 56, močály vyskytují se po celém újezdě. Obyvatelův jest 163.075 (1897), škol jest 55. Pěstuje se žito, j pšenice, oves, ječmen, pohanka, hrách, bram' bory, len a konopí, ovocnářství a zelinářství jest nepatrné. Továren jest 192 s roč. výr. za 328.965 rub., obchod se provozuje se lnem a lněným semenem. — 25) O., polsky Ostrów, újezdné město v rus. gub. lomžinské, nad Grzybowkou a při železnici varšavsko-térespoljské, má 11.264 obyv. (1897), j z nichž 6304 židé, katol. a pravosl. chrám, synagogu, 4 školy, továrnu na tabák, hospodářské stroje a voňavky (»ostrovská vodička«). — Ostrovský újezd leží v jižní části gubernie severně na Bugu na ploše 1564 km² a má 99.507 obyv. (1897), kteří provozují orbu a chov dobytka. — 26) O., osada v rus. gub. siedlecké a új. vlodavském, nad ř. Tismennicí, má 5385 obyv. (1897), katol. chrám, synagogu a chudobinec. Tšr.

27) O., bývalý hrad, nyní zříceniny v Srbsku v rudnickém kraji. V XV. stol. O. náležela mezi nejpevnější místa v Srbsku. Byla několikráte Turky vypleněna a spálena. Rodiště spisov. Michala Konstantinoviče (v. t.). -č-