Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Okkupace

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Okkupace
Autor: Josef Vančura, Heřman Šikl
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 694–695. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Okupace (právo)

Okkupace (z lat. occupatio) jest svémocné uchopení se držby věci na rozdíl od tradice, jež značí nabytí držby s vůní dosavadního držitele. Dle práva římského nabývalo se o-cí práva vlastnického k věcem, jež byly bez pána; zásada tato byla však již ve středověku značně omezena vývojem práv regálních a v právech dnešních jest právo o. některých věcí vyhrazeno toliko určitým osobám, o čemž podrobná ustanovení obsahují zejména zákony honební, horní a zákony o právu k lovení ryb. J.V. – V římském právu zvířata zkrocená pokládají se opět za divoká, tedy za věci nikomu nenáležející a o-ci (přivlastnění) zůstavené, ztratila-li animum revertendi, t. j. nevracejí-li se již k bývalému vlastníku. V rak. právu pokládána jsou za taková, nevrátí-li se sama do 42 dnů; včely (roj) dlužno pod týmž následkem stíhati ve dvou dnech (§ 384 ob. z. obč.). Šikl.