Ottův slovník naučný/Neretvané

Ottův slovník naučný
Neretva	Neretvané	Néreus

Údaje o textu
Titulek:	Neretvané
Autor:	Konstantin Jireček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 209. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Neretvané (Narentani, Άρεντανοί) kmen slovanský, sídlivší v VII.—XI. stol. na hornatém pomoří mezi ústím Neretvy a Cetiny v Dalmacii. Trvali dlouho při pohanství, pročež nazýváni ještě v X. věku Pagani. Dle císaře Konstantina (ok. r. 948) ze tří žup jejich nalézaly se dvě v pomoří, Rastoca (Rastiza 1191, srv. jezero Raztok u Vrgorce) a Mokro (lat. Mucurum, Mucarum, dn. Makar u Makarsky) se soujmenným hradem a druhým hradem řečeným Vrulja. Třetí župa ležela u vnitrozemí, u římského Delminia; byla to za středního věku krajina Dlьmno, dnešní dolina Duvno v Bosně. V čele jejich stáli knížata a šlechtici. V IX.—X. stol. prosluli N. velikou piraterií po Jaderském moři a přinutili i Benátčany k poplatku. Křesťanství zavedeno u nich za restaurace byz. panství v Dalmacii za císaře Basilia I. V X. věku drželi i veliké ostrovy Brač, Hvar, Korčulu a Mljet. Moc jejich podlomil benátský dože Petr II. Orseolo r. 1000 mořskou výpravou, při které tuhý boj veden o ostrovy Korčulu a Lastov. V XI. stol. Omiš (Almissa) a snad i jiné okolní krajiny patřily ke království Chorvatskému. Dědici starých N-nův byli v pozdějším středním věku šlechtici Kačići v loupežnickém hnízdě Omiši a obyvatelé krajiny u Makanky (viz Krajina 2). KJk.