Ottův slovník naučný/Nečas (osoby)

Ottův slovník naučný
Nečas	Nečas (osoby)	Nečásek

Údaje o textu
Titulek:	Nečas
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 26. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Jan Evangelista Nečas

Nečas: 1) N. Jan, pseud. Jan ze Studnic, J. Čas, spis. čes. (* 25. pros. 1849 ve Studnicích u N. Města na Moravě). Gymnasium studoval v Litomyšli, práv. studia ve Vídni a v Praze, načež stal se soudním adjunktem ve Vel. Meziříčí, ve Vyzovicích, Bohumíně, ve Vyškově, kde postoupil na okr. soudce, a od r. 1897 působí jako rada zemsk. soudu v Těšíně. N. znám jest jako básník, belletrista, výborný překladatel a bystrý právník. O sobě vydal: Žertovné deklamace (Kroměříž, 1873); Šípy (Praha, 1875); V slzavém údolí (Brno, 1880); Ze srdce (t., 1881); Čtyrycet písní (t., 1882); Dvacetpět básniček pro děti, dílem původních, dílem překladů (Vel. Meziř., 1884); Obrázky z venkova (t., 1884); Knížka pro hodné dítky, překlady z polského a maloruského (t., 1885); Knížka pro malé čtenáře (t., 1886); Sto malých básní, z Jachowicze a Lafontaina (Praha, v Hynkově »Pokladnici«); Pěkné obrázky a veršíky (t.); Zjevy ze života, 3 díly (Nové Město n. Met., 1887—79); Pohledy do dějin (Brno, 1886 a III. vyd. Telč, 1888); Vybrané bajky Aesopovy a Phaedrovy (Telč, 1888); Biblické příběhy a legendy ze zemí východních (t., 1888); Veršované pohádky a pověsti (Jaroměř); Z domova i z duše, s přídavkem překladů Z cizích luhů (Vel. Meziříčí, 1895). Z oboru vědy právnické vydal: O právních poměrech kontribučenských soudů na Moravě od r. 1788—1888; O právu podílnickém na moravských záložnách kontribučenských (Brno, 1889); Rádce pro poručníky a opatrovníky (Praha); Sekvestrace (Brno, 1898); Praktické porady a pokyny právní s připojenou veršov. pověstí »Spor o studnu« (Kutná Hora, 1894); Čím a jak ochrániti rolnictva (Brno, 1890); Německo-české názvosloví právnické (t., 1893, doplněné vydání, Tábor, 1900); Vzorce protokolů, rozsudkův a výměrů soudních k řízení spornému i nespornému (Praha, 1892); Naše nové řízení bagatelní před soudy okresními a živnostenskými (Tábor. 1898); dále kousek veršovnické techniky: Versus memoriales k jur. normě a civ. řádu soud. pod pseud. Jean Pas de Temps (Tábor). Další práce N-ovy jsou překlady: Malczewského »Marie« 3. vyd.; Syrokomlův »Ułłas«, »Margěr« (Praha, Ústřed. knihovna č. 57.—58.) a vybrané menší básně; Miriamovy »Básně« (Praha, Ústř. knihovna č. 160); A. Mickiewicze »Balady« (t., Ústř. knihovna č. 94.—95.); Květy z polských luhů (Praha, 1884); »Chopinovy písně polské« (Pardubice) a jiné překlady písní ke skladbám polských skladatelů jako Źeleńského, Noskowského, Zarzyckého aj. Mimo to vydal Goetheovy »Vybrané básně« (Praha, Ústřední knihovna č. 250.—51.); z Elišky Schmidtové Jidáš Iškariotský (t., Ústř. knihovna č. 74.—75.).

2) N. Jaromír, lékař čes. (* 14. led. 1850 v Praze). Gymn. studia konal v Kr. Hradci a v Praze, lékařská ve Vídni a v Praze, kde r. 1874 promovován na doktora, potom byl assistentem porod. kliniky až do r. 1880, kdy stal se okr. lékařem obce pražské (na Novém městě). Za dob studentských přispíval do časopisův a uveřejnil v »Světozoru« delší práci O životě a v »Zlaté Praze« O oku a zření. Do »Časopisu čes. lékařů« napsal: Kasuistické příspěvky (1879), O čmýře (1881), O porození posmrtném (t. r.). Do odborné pathologie dv. r. prof. B. Eiselta sepsal do II. dílu: O změkčení kostí (1878); do V. dílu (1883—89): úvod historický, embryologický a fysiologický o zrůdnostech pohlavních, o vyšetřovací methodě, o nemocech lůna, o anomáliích čmýry a čásť nemoci vaječníku a přivěskův dělohy.