Ottův slovník naučný/Nápoj

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Nápoj
Autor: Stanislav Růžička
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 1023. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Nápoj

Nápoj má tělu lidskému nahrazovati vodu, která z něho uniká močí, potem, vydýchaným vzduchem (v menší míře slinami, slzami, střevními výměty a j.). A sice uniká za průměrných poměrů teploty, vlhkosti vzduchu a intensity práce za 24 hodin asi 2½ l vody (při namáhavé práci tělesné, suchém vzduchu a vysoké teplotě však třeba o litr a nad to více) a tolik vody asi nutno tedy n-em tělu opět dodati. Jako však u všech svých potřeb člověk postupem kultury hledí si z potřebného činiti příjemné, tak i u n-e. Již napití se vody samo, má-li člověk žízeň, jest zároveň pochoutkou, zejména je-li voda křišťálově čirá, „bez chuti“ i zápachu a přiměřeně chladná. Brzy však člověk přišel i na jiné tekutiny, které obsahujíce ještě jiné součástky poskytovaly mu ještě jiné chuťové požitky (ovocné šťávy); konečně poznal ve vykvašených šťavách ovocných n-e, které k uhašení žízně a požitku chuťovému připojily ještě účinek opojný, podmíněný lihem v tekutinách těch obsaženým (v. Líhové nápoje), a v nálevech některých látek rostlinných (kávová zrnka, čajové lístky) poznal n-e, které účinkem zvláštních alkaloidů přivozují příjemné podráždění duševní. Všechny tyto jednotlivé druhy n-ů mohou býti člověku za přiměřených okolností s užitkem. Avšak n-e opojné, v menší míře pak n-e dráždivé mají tu velikou závadu, že člověk častějším a hojnějším jich užíváním účinkům těm snadno navyká, tak že se pak stane náruživým a nemírným poživatelem jich, což mívá vždy — zejména to platí o n-ích opojných, lihových — zhoubné následky, i pro jeho potomstvo (v. Alkoholism). Není to tedy opakování prázdné frase, pronášíme-li zde s důrazem větu, že, přihlížíme-li ke všem okolnostem, jediným prospěšným a neškodlivým n-em musíme prohlásiti vodu. Ovšem nemáme všude — zejména ve velkých městech — vody zdravotně nezávadné. Proto nutno piti v takových případech vodu svařenou, která má po zchlazení zcela dobrou a svěží chuť, což nutno proti rozšířenému předsudku s důrazem vytknouti. Zákal bělavý, který zvařením se dostavuje u tvrdších vod, je zcela neškodný (uhličitany zemin alkalických vařením z dvojuhličitanů povstalé), a necháme-li vodu po zvaření 1—2 dni státi, obyčejně se úplně usadí na dno. Ke konci budiž podotčeno, že některé tekutiny, kterých člověk požívá, obsahují též látky výživné v hojné míře; sem náleží zejména mléko. Pivo, víno, rostlinné šťávy obsahují výživné látky jen v malém množství; nerozumné je mluviti o pivě jako „tekutém chlebě“, neboť při kvašení velká čásť tohoto „chleba“ uniká do vzduchu v podobě kyseliny uhličité, takže zbylé výživné látky jsou velmi drahé, a mimo to je k tomuto chlebu tekutému přimíšen jed — alkohol. SRka.