Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Municipium

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Municipium
Autor: Josef Miroslav Pražák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 868. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Municipium nazývali Římané ve starší době město, jehož občané (municipes) měli jen omezené právo občanské bez aktivního i passivního práva volebního (civitas sine suffragio), ale správu mělo po většině svou vlastní. Zákonem Juliovým z r. 90 př. Kr. a zákonem Plautiovým Papiriovým z r. 89 př. Kr. obdržela všecka města italská plné právo občanské a r. 49 př. Kr. obdržela zákonem Julia Caesara toto právo také severní Italie, tak že od této doby m. značí venkovské město italské. Později udíleno bylo t. zv. ius Latii také městům mimoitalským a tato nazývala se m-ia Latina oproti m-ia civium Romanorum. Od císaře Caracally bylo (r. 212 po Kr.) uděleno občanské právo všem svobodným obyvatelům říše Římské a od těch časů značí m. každé město provinciální na rozdíl od Říma. Ústava m-ií stanovena byla zákonem Juliovým (lex Iulia municipalis) z r. 45 př. Kr., zachovaným nám dosud částečně na dvou bronzových deskách nalezených v Heraklei (CIL I. 206). Mimo to máme ze starověku zachované zbytky municipální ústavy španělských měst Salpensy a Malaky (CIL II. 1963–64). Správu m-ia vedli decurionové (v. t.) a rozliční úředníci: duoviri (v. Duumviri), dva aedilové (aedilové s duoviry zahrnuti jsou někdy společným názvem quattuorviri) a quinquennales, t. j. duumvirové každého pátého roku, kteří vykonávali jako v Římě censoři odhad. Zvláštní stav tvořili t. zv. Augustales (v. t.). Zřízení municipální trvalo až do středověku. Srv. Savigny, Geschichte des röm. Rechtes im Mittelalter (sv. I. vyd. 2., Heidelb., 1834); Roth, De re municipali Romanorum (Štutgart, 1801); E. Kuhn, Die städtische u. bürgerliche Verfassung des röm. Reichs sv. I. (Lipsko, 1864); W. Liebenam, Städteverwaltung im röm. Alterthum (Lipsko, 1900). Pk.