Ottův slovník naučný/Mordvinov

Ottův slovník naučný
Mordvini	Mordvinov	More (latinský výraz)

Údaje o textu
Titulek:	Mordvinov
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 717–718. Dostupné online
Licence:	PD anon 70

Mordvinov, jméno šlechtického rodu rus., odvozujícího původ svůj od Mordvinů a přistěhovalého na Rus v XVI. stol. Členové jeho zastávali vynikající dvorské a státní hodnosti. Hlavnější jsou:

1) M. Semen Ivanovič, admirál (* 1701, † 1777), vzdělání nabyl ve Francii, pak byl velitelem loďstva a správcem kronštadtské kanceláře. Po nezdaru u Kolobřehu (7. září 1760) odevzdán soudu, ale Petr III. jmenoval jej znova prvním členem kommisse pro námořní záležitosti. Vydal: Katalog, zaděržaščij o solncě, luně i zvězdach ... i pročaja, k moreplavaniju nadležaščaja (1730); Polnoje sobranije o navigaciji (1740); Tolkovanije o geometriji (1753) a j.

2) M. Jakov Jakovlevič (* 1729 — † 1799), sloužil ve vojsku a zůstavil zápisky Maršrut 4-go grenaděrskago pěch. polku (ze sedmileté války) a Žurnal o pochodach v Solovki i na Valaam ostrova (v l. 1744, 1752, 1764, 1777 a 1784). Poslednější jsou zajímavy a důležity pro topografii oloněckého a archangelského kraje. Vydal je vnuk jeho Vladimír M. (Petrohrad, 1888). Zachovala se po něm též sbírka rukopisných povídek a románů. Srv. A. N. Pypin, Dlja ljubitělej knižnoj stariny (t., 1888).

3) M. Nikolaj Semenovič, státník, syn M-a 1) (* 1754 — † 1845), pobyv tři léta v Anglii, sloužil v námořnictvu, ale k radě Potemkinově šel do výslužby. R. 1792 stal se předsedou námořní správy černomořské a za Alexandra I. brán na potaz ve všech důležitějších záležitostech státních, až jmenován ministrem námořnictví a členem státní rady. Vliv jeho byl mocný zejména v době slávy Speranského. Po pádu tohoto odjel do Penzy a vrátil se do Petrohradu r. 1813, načež r. 1816 zaujal dřívější postavení, ano po dvouletém pobytě za hranicemi jmenován předsedou departementu pro světské i duch. záležitosti ve státní radě. R. 1834 povýšen do stavu hraběcího. Nemaje bezprostředního silného vlivu na vnitřní politiku ruskou, M. náležel přece k nejvýznačnějším osobnostem panování Alexandra I. Popularita jeho jako člověka pokrokových zásad byla veliká a nejednou byl společností povolán k čestným funkcím. Jsa odchován zásadami Adama Smitha a Benthama, byl současně zastancem ruského nevolnictví, ale okolnost ta neodpuzovala od něho ani N. I. Turgeněva, jenž byl s ním v blízkých stycích. Rovněž mnozí z pozdějších dekabristů byli jeho věrnými přáteli. Rylějev opěvoval ho v básni »Graždanskoje mužestvo«. Za Mikuláše I. stal se přívržencem zásady status quo, ale dřívějšího vlivu nenabyl. Srv. Ikonnikov, Gr. N. S. M. (Petrohrad, 1873); Semevskij, Kresťjanskij vopros v Rossiji. — Syn jeho Alexandr Nikolajevič M. (* 1800 — † 1858) znám jest jako malíř. Z jeho obrazů se uvádějí hlavně: Pohled na veliký kanál v Benátkách (v petrohr. Ermitáži); Pohled z Neapole (v museu petrohr. akademie); Mořská akademie (ve veřejném museu moskev.).