Ottův slovník naučný/Mordvini

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Mordvini
Autor: Vladimír Pech
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 717. Dostupné online
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mordvinci

Mordvini (rus. Mordva), čudský kmen v severových. končinách evropského Ruska, rozptýleni jsou po guberniích simbirské, nižegorodské, saratovské, tambovské, penzenské i samarské a počet jejich udává se na 1,000.000 duší. Národopisně náležejí k povolžské skupině Čudů a dělí se od dávných dob ve dva kmeny: Mokšany při řekách Mokše a Suře, jejichž nejdůležitějším místem jest Krasnoslobodsk v guber. penzenské, a Erzjany při Oce, kdež předním jejich sídlem jest Terjuševo v guber. nižegorodské. M. jsou nyní značně pomíšeni s Velkorusy, jmenovitě od té doby, co byli obráceni ku křesťanství a co do vesnic jejich uvedeno mnoho osadníků ruských, jako zase naopak M. převáděni mezi Rusy. Erzjané zachovali více rysy čudské a mají ještě většinou světlé vlasy s modrýma nebo šedými očima, kdežto u Mokšanů převládají vlasy černé, nejspíše následkem pomíšení s Tatary; jinak jsou lid postavy prostřední a zavalité se širokou hrudí, široký obličej jeví slabý prognathismus, lícní kosti jsou vysedlé. V kroji přizpůsobili se muži Rusům, kdežto ženy zachovaly dosud malebný kroj národní, podobající se poněkud maloruskému; v oděvu oblíbena jest barva bílá s hojnými ozdobami červenými (výšivkami, třapečky, třásněmi). Velké náušnice, šňůry skleněných korálů a perel kolem krku jsou u žen zjevem pravidelným. Na nohou nosí lýčené střevíce. Příbytky neliší se také od severoruských, avšak vyskytují se vždy v nepravidelných skupinách. Výživu opatřují si většinou orbou, chovem dobytka, včelařstvím, jež provozují ve velkých rozměrech (úle však bývají v lesích), někde též rybářstvím; vedle toho však jeví značné nadání k různým řemeslům, jmenovitě ku kovářství, zámečnictví, tesařství a truhlářství; ve všech živnostech vynikají pracovitostí a vytrvalostí. Povahou jsou mírní, přívětiví, pohostinští a poctiví, v obcování poněkud těžkopádní a vynikají velkým nadáním v učení se cizím jazykům. Rodinné a sociální poměry jsou tytéž jako u Rusů; zajímavo však jest, že dívky zřídka kdy se vdávají před třicátým rokem. Nábožensky největší díl M-nů přiznává se nyní k pravoslaví, jenom malá čásť, většinou potatarštěná, přijala islám; křesťanství jejich arci je promíšeno pohanskými pověrami zvyků, zvl. věrou v duchy. Jazyk mordvinský náleží k finsko-ugrijské skupině jazyků uralo-altajských a byl od mnohých učenců prozkoumán (Alquist, Versuch einer mokschamordwinischen Grammatik, Petrohrad, 1861; Wiedemann, Grammatik der ersa-mordwinischen Sprache, t., 1865; Budenz, Mordwinische Grammatik, Pešť, 1876; Paasonen, Mordwinische Lautlehre, Helsingfors, 1893). Z novější literatury nejlepší zprávy o M-nech podává N. Smirnov v »Izv. obšč. archeol., istoriji i etnografiji pri kazan. univ.«, 1892 až 1895). p.