Ottův slovník naučný/Mordovcev

Ottův slovník naučný
Mordellidae	Mordovcev	Mordovník

Údaje o textu
Titulek:	Mordovcev
Autor:	Karel Štěpánek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 716–717. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Mordovcev Danijil Lukič, spisovatel ruský (* 7. pros. 1830 v Danilovce oblasti vojska donského), původem Malorus, studoval v Kazani a v Petrohradě, kde ukončil universitní kurs r. 1854. Usadiv se v Saratově byl nějakou dobu redaktorem »Saratovských Gub. Vědomostí« a sblížil se těsně s Kostomarovem, jenž tam žil ve vyhnanství. Později byl správcem kanceláře gubernátorovy a úředníkem v ministerstvě kommunikací. Literární činnost zahájil maloruskými verši, otištěnými ve vydaném jím »Malorus. liter. sborníku« (Saratov, 1859). Významu literárního nabyl však historickými monografiemi, věnovanými hlavně samozvancům, vyšlým z lidu, a sebranými ve sbírkách: Gajdamačina (Petrohrad, 1870 a 1884); Samozvancy i ponizovaja voljnica (t., 1867 a 1884) a Političeskija dviženija rus. naroda (t., 1871). Úspěch těchto monografií, napsaných živě a poutavě, až na jistou povídavost a přílišnou podrobnost v jednotlivostech méně význačných, byl velmi značný; M. stal se spolupracovníkem předních listů ruských, ano označován jako kandidát pro stolici rus. dějin na universitě petrohradské. Na počátku let 70tých upozornil na sebe románem ze současného života pokrokové intelligence Znamenija vremeni a publicistickými statěmi v »Otěčestvenných Zapiskách«, sebranými souborně s názvem Děsjatilětije rus. zemstva (t., 1877). Od konce let 70tých věnoval se skoro výhradně historickému románu a plodnost jeho na tomto poli dosáhla rozměrů nevšedních. Hlavnější z jeho románů jsou: Iděalisty i realisty (líčící živě dobu Petra Velik.); Velikij raskol; Car i getman; Lžedimitrij; Dvěnadcatyj god; Zamurovannaja carica a mn. j. Talent spisovatelův jest v nich patrný, on jeví též znalost dějin a smysl pro líčenou epochu, ale pracím jeho škodí jakási šablonovitost, rozvláčnost, nedostatek prostoty a bezprostřednosti, kteréžto vady snižují značně jejich umělecký význam. Přes to těší se značné popularitě u širokých vrstev. Napsal též mnoho populárních kulturně-historických pojednání v polobelletristické formě, jako: Rus. istoričeskija ženščiny; Rus. ženščiny novago vremeni; Vaňka Kain a pod. K pracím velmi zdařilým počítají se jeho cestopisy, kde obvyklý lyrismus autorův je více na místě. Náležejí sem hlavně: Po Italiji; Po Ispaniji; Na Ararat; Pojězdka k piramidam; Pojězdka v Ierusalim a j. Mimo to M. pilně si všímá maloruského hnutí literárního, jak svědčí jeho brošura Za Krašanku — pisanka, čelící proti Kulišovi. Maloruské práce jeho vyšly ve sborníku Opovidanňa (t., 1885). Do češtiny přeložil několik jeho románů J. Wagner: »Idealisté a realisté«; »Na Ararat«; »Sahajdačný«; »Socialista minulého století«, vesměs v »Mat. lidu«; »Car a hetman« v »Příteli domov.« Šnk.^{[red 1]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Ve 28. dílu byl k heslu Mordovcev uveřejněn dodatek, viz Mordovcev (dodatek).