Ottův slovník naučný/Litke

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Litke
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 166. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Litke, (Литке), jméno hraběcího rodu ruského, odvozujícího původ svůj od německé rodiny Lütke, která v XVIII. stol. přistěhovala se do Ruska a zapsána byla do stavu šlechtického. Vynikl z něho L. Fedor Petrovič, admirál a cestovatel ruský (* 1797 v Petrohradě — † 1882 t.); věnovav se námořní službě účastnil se válek napoleonských a vynikl při bombardování Gdanska, načež r. 1817 podnikl první cestu kolem světa na vojenské šalupě »Kamčatka«, kde spřátelil se s baronem F. S. Vrangelem. R. 1821 svěřen mu popis Nové Země, načež výsledek několikaletých namáhavých objevů svých uveřejnil v práci Četyrechkratnoje putěšestvije v Sěv. Ledovityj okean v 1821 — 24 godach (Petrohr., 1828; něm. překl. A. Ermana v Berlíně, 1835), podávající též historický přehled předcházejících výzkumných výprav, důležitý pro každého plavce v polárním moři. Byv jmenován r. 1826 velitelem šalupy »Seňavin«, podnikl třetí cestu kolem světa a bohaté výsledky velmi úspěšné tříleté výpravy své shrnul ve spisech Putěšestvije vokrug světa na vojennom šljupě »Seňavin« v 1826—29 godach (t., 1835 — 36, s atlasem) a Opyty nad postojannym majatnikem, proizveděnnyje v putěšestviji vokrug světa na vojennom šljupě »Seňavin« v 1826—29 godach (t., 1833). Z materiálu jeho vydali ještě v »Memoirech« petrohrad. akademie E. Lenz O naklonnosti i naprjaženiji magnitnoj strělki a prof. Hallström O barometričeskich i simpijezometričeskich nabljuděnijach L. i o těplotě v tropičeskich klimatach. Práce ty řadí L-ho k nejzaslouženějším zemězpytcům současným. Od r. 1832 byl vychovatelem velkoknižete Konstantina Nikolajeviče, příštího gen.-admirála ruského loďstva. Seznámiv se s mnohými učenci ruskými dal podnět k založení zeměpisné společnosti petrohradské, o kterou získal si značných zásluh, jsa po 20 let jejím místopředsedou. Jako na slovo vzatý astronom přičinil se o zvelebení hlavní nikolajevské observatoře, již nějakou dobu řídil, o rozšíření meteorologické a magnetické observatoře v Pavlovsku a j. V l. 1864—81 byl předsedou petrohrad. akademie. Četná pojednání jeho a referáty uveřejněny jsou v publikacích akademie petrohrad. a ve zprávách zeměp. společnosti. Od r. 1855 byl admirálem a členem stát. rady, r. 1866 povýšen za hraběte. — Srv. O. V. Struve, Ob učenych zaslugach grafa F. P. L. (»Zapiski« petrohr. akademie, 1883); V. Bezobrazov, Graf F. P. L. (Petrohr., 1888) a spis Veňukova, Aperçu hist. des découvertes géographiques.