Ottův slovník naučný/Linde

Ottův slovník naučný
Lindblad	Linde	Lindeberg

Údaje o textu
Titulek:	Linde
Autor:	Karel Štěpánek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 39–40. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Linde: 1) L. Samuel Bogumił, jazykozpytec polský (* 1771 v Toruni – 1847 ve Varšavě). Otec jeho pocházel ze Švédska a mladý L. nabyl převážně německého vychování. Vzdělav se na gymnasii toruňském, odebral se na universitní studia do Lipska a vedle protestantské theologie oblíbil si hlavně filologii, načež přispěním prof. A. W. Ernsta stal se zde r. 1791 lektorem jazyka a literatury polské. Oddav se takto speciálně badání jazykozpytnému pojal již tehdy myšlénku sestaviti obsáhlý slovník polský, v čemž utvrzen byl i pomocí a radou Ignáce a Stanislava Potockých, Kołłątaje, Niemcewicze a Dmochowského. R. 1794 vzdal se svého úřadu a pospíšil do Varšavy za svými přáteli. Zde očekávala jej hojná kořist v místních bohatých archivech a knihovnách, jmenovitě ve sbírkách Załuského. L. nedbaje bouří válečných pracoval vytrvale v předsevzatém díle, ale konečně nucen byl přece uchýliti se na čas do Vídně. Naleznuv vlídného přijetí v domě J. M. Ossolińského přičinil se nemálo o rozmnožení a uspořádání jeho knihovny. Za pobytu ve Vídni seznámil se též s jinými učenci slovanskými, především s Dobrovským, jejichž vlivem obrátil při svých pracích pozornost na srovnávací jazykozpyt slovanský. R. 1803 povolán byl pruskou vládou do Varšavy ku správě lycea. Tehdy mohl přistoupiti ke konečnému spořádání a vydání svého díla. Z rozsáhlého materiálu, sneseného s ohromnou píli, vznikl Słownik języka polskiego (Varšava, 1807–14, 6 dílů; 2. vyd., Lvov, 1854–1860, redakcí A. Bielowského), který má pro Poláky týž význam, jako u nás slovník Jungmannův: jest základním kamenem polské lexikografie a bohatou pokladnicí čisté mluvy polské. Ač neobsahuje provincialismů a mnohých výrazů mluvy běžné, význam jeho dosud není překonán. Nový slovník polský J. Karłowicze, A. Kryńského a W. Niedźwiedského, čerpaje z jeho bohatství, jest po vytčené stránce cenným jeho doplňkem. Z ostatních prací L-ho uvádíme: Prawidła etymologii przystosowane do języka polskiego (t., 1800); O statucie litewskim (t., 1816); O języku dawnych Prusaków (t., 1822). Přeložil též několik prací do němčiny a položil základ knihovně varšavské university. Mnohé učené společnosti a akademie, jako v Praze, Paříži, Petrohradě a j., jmenovaly jej svým členem. R. 1871 oslaveno ve Varšavě stoleté jubileum jeho narozenin. – Srv. Saint-Maurice Cabany, Notice nécrologique sur S. T. de L. (Paříž, 1856) a životopis od J. Przyborowského (»Tygodnik Illustrowany«, 1871) a Bielowského (při 2. vyd. jeho slovníku). Čásť korrespondence jeho, chované ve sbírkách krakovské university, uveřejnil K. Petelenz (»Zpráva« gymnasia sv. Jacka v Krakově, 1885 a 1886). Dva jeho listy k Purkyňovi otiskl »Slov. Sborník« (1886). Šnk.

2) Antonius van der, bibliograf (* 1833 v Haarlemu), jest kr. bibliotékářem ve Wiesbadech a zabývá se hlavně dějinami hry v šachy a dějinami knihtiskařství, o čemž vydal několik spisů. Psal též o Kašparu Hauserovi (v. t.).