Ottův slovník naučný/Laminariaceae

Ottův slovník naučný
Lamina	Laminariaceae	Lamindo Pritanio

Údaje o textu
Titulek:	Laminariaceae
Autor:	Ladislav František Čelakovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný: Patnáctý díl. Praha: J. Otto, 1900. S. 590. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Laminariaceae řád chaluh (viz Chaluhovité), jejichž rozplozování děje se, pokud známo, jen nepohlavně výtrusnicemi, jež stojí pohromadě ve hromádkách nepravidelných obrysů nebo jsou roztroušeny po celém povrchu stélky. S výtrusnicemi pomíchány bývají jednoduchá, nečlánkovaná, kyjovitá vlákna jalová. Veliké tyto řasy mořské mírných a studených pásem rostou obyčejně pospolitě a tvoří nádherné podmořské lesy. Do řádu L. náležejí rody Macrocystis, Lessonia, Alaria, Chorda a Laminaria. Laminaria (čepelatka) vyznačuje se stélkou listovitou, nemající středního žebra, nedělenou nebo prstnatě rozeklanou, více méně dlouze stopkatou, nejdoleji s kořínkovitým ústrojím přidržovacím. Hromádky výtrusnic uprostřed listu nepravidelně rozdělené. Jsou to chaluhy rostoucí asi 20 druhy téměř výhradně ve studených mořích severní polokoule. Nejznámější jsou L. digitata Lamour. (čepelatka prstnatá) a L. saccharina Lamour. (čepelatka, chaluha cukernatá). První z obou má stélku 6 dm až 2 m (někdy až 6 m) dlouhou se stonkem oblým, 2^.5 cm tlustým a až 1 m dlouhým, jenž nese čepel širokou nebo užší, od konce až téměř ku zpodu v čárkovité nebo řemenovité úkrojky prstovitě rozeklanou, kožovitou neb světle olivově zelenou, ve stáří tmavší. Pamětihodno jest, že čepel ročně odumírající z base »listu« nad řapíkem zvláštním způsobem se obnovuje. Roste na skalách pobřeží mořského pod čarou odlivu až do hloubky 15 uzlů zvláště v severních mořích Evropy a Asie. Ve Skotsku připravuje se z popelu stélek soda zvaná kelp, z níž se také dobývá jód. Tuhé, oblé stonky větších jedinců (stipites laminariae) potřebují se ku zhotovování sond a jiných nástrojů chirurgických, sloužících zvláště ku rozšiřování dutin a kanálů. Droga v obchodě se nalézající skládá se z rozmanitě dlouhých úlomků stonkových, jež ve vodě nabubří a tím nabudou objemu až pateronásobného. — L. saccharina (chaluha, čepelatka cukernatá) má stélku ½ až 3 m dlouhou, s čepelí plochou, čárkovitou neb podlouhlou, 3 až 30 cm širokou, nedělenou, z mládí blánovitou, později kožovitou, sedící na oblém, nitkovitém stonku. Obsahuje značné množství (až 12 procent) cukrovité látky mannitu, kterážto vyvětrává ze sušených stélek v podobě bílého prášku. Z té příčiny slouží tato chaluha v Norsku ku přípravě zvláštního syrupu. (L. digitata obsahuje též mannit, avšak v menším množství,) Chudší obyvatelé pobřežní na Islandě, ve Skotsku a Irsku pojídají mladé rostlinky jako zeleniny nebo salátu. L. s. roste ve všech mořích severní Evropy a Asie. lč.