Ottův slovník naučný/Kresba

Ottův slovník naučný
Křesanov	Kresba	Kresčak

Údaje o textu
Titulek:	Kresba
Autor:	František Xaver Jiřík
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 127-129. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Kresba, kreslení, jest umění spodobiti předměty na ploše pomocí čar, světla, stínu a perspektivy. V technickém provádění k-by možno lišiti k-bu s pomůckami a k-bu od ruky, s uměleckého hlediska k-bu dle přírody a k-bu z fantasie; tato poslední předpokládá přirozeně předchozí znalost a studium přírody. Pokud prostředků kreslířských se týče, lišíme k-bu tužkou, křídou, uhlem, pérem, tuší, sépií, bistrem a pod. a k-bu s nasazenými světly; k-bě tužkou dodává se někdy chránícího nátěru barevného okrem nebo jinou barvou, k. uhlem upevňuje se fixativy (obyč. šelak rozpuštěný v líhu). Ku k-bě tuší a barevnými pigmenty užívá se štětce; světla nasazují se buď barvou nebo bílou křídou; stíny naznačují se buď čárkováním nebo roztíráním (těrkou, prstem, štětcem) nebo spojováním obou těchto způsobů. Čárkováním docilovali dle pověsti dojmu plastičnosti první Arkidés a Telefanés; Japonci na svých k-bách stínu vůbec nenaznačují, čímž k. jejich stává se konvencionální; ovšem že naproti tomu lze i čárkování stínů nazvati konvencionálním. Vedle bezbarvých k-seb rozlišujeme konečně k-by tónové a sice dle základní barvy: šedé v šedi (grisaille), modré v modrém (camaïeu bleu), červené v červeném (camaïeu rouge) a pod.; veškeré tyto způsoby k-by slují monochromické. Zvláštní druh k-seb, v nichž naznačuje se působení světla ve stínu, zove se jako v malířství vůbec chiaroscuro (clair-obscur, temnosvit); pokud se grafického umění týče, jsou to zejména kresby a tónové tisky, které nepodávají předměty v jejich přirozených barvách, nýbrž jen valeury světla; takové jsou na př. k-by na barevném papíru s nasazenými bílými světly a černými stíny, nebo také dřevorytiny tištěné pomocí několika ploten v téže barvě různého stupně; v umění textilním zove se takováto k. tón v tónu. Tyto k-by monochromické tvoří přechod od k-by k vlastní malbě; dle pověsti vynalezli je Filoklés a Kleanthés. K-bu samu vynalezla dle báje řecké dcera Dibutadeova, která opsala na zdi kontury stínu loučícího se milence.

V umění malířském jest k. činitelem stejné důležitosti jako kolorit a komposice a charakterisuje stejně jako tyto jednotlivé periody, školy a mistry; výrazů, jakých užívá se k označení těchto rozdílů, v k-bě jest velké množství, jako ostrá, oblá, hranatá, přesná, detailní, manýrovaná a pod. Vzhledem k jednotlivým stadiím a postupu umělecké k-by lze rozeznávati náčrtek, studie detailů a karton, dle něhož malba se provádí; ve vlastním postupu umělecké práce nelze však stadia tato vždy přesně děliti a zejména nelze k-bu oddělovati vždy přesně od koloritu, neboť jest známo, že jsou umělci, kteří komponují, kreslí a malují, aniž by zvláště na jedno nebo na druhé pomýšleli, to jest vyčerpávají najednou obsah své umělecké idee, v níž k., kolorit i komposice vzájemně se podmiňují, vyplývajíce najednou z osobitého temperamentu umělcova.

V době antické u Řeků i v době renaissanční kladeny byly na k-bu velmi přísné požadavky; snahu antickou po přesné k-bě a čisté linii charakterisuje pověst o závodění Apella a Protogena, kdo jemnější linii dovede nakresliti; v době renaissanční opět Lionardo zejména na kreslení perspektivy klade největší důraz. Škola římská vyznačuje se klassickou k-bou a velikými, slohovanými liniemi; v lombardské škole k. utajuje se již poněkud v barvě a v benátské škole konečně kolorit převládá nad k-bou. Škola francouzská v době Poussinově vrátila se opět ke klassické linii, kterou slohy barokový a rokokový zaměnily graciósní a hravou k-bou. Později ku konci předešlého stol. učiněn nový pokus vrátiti se k eklektické linii a k průhledné k-bě antické, ale i tento antikisující směr, jehož předním zástupcem byl L. David, překonán brzo reakcí romantismu, který zasazoval se jak v k-bě tak i v barvě o volnost fantasie a připravil zároveň cestu k přesnějšímu studiu tvarů přírodních, jež vyvrcholilo v naturalismu, jehož snahou bylo podávati k-bu věcí s naprostou přesností a věrností dle přírody; moderní směry umělecké, jakkoliv i jejich východiskem jest pečlivé studium přírody, snaží se podávati spíše dojem celkový, vyplývající z harmonického pronikání se všech prostředků uměleckých na základě účelné volby dle temperamentu umělcova, než aby k-bou akcentovaly konturu a relief; toto akcentování kontury děje se toliko v některých oborech grafického umění a zejména při uměleckých plakátech za tím účelem, aby dílo na větší vzdálenost určitě a zřetelné působilo; něco podobného, ač zase z technických důvodů vyplynulého, shledáme při malbách na skle.

Pokud se týče kreslení mathematicko-konstruktivního, spočívá hlavní důraz na perspektivě a geometrické projekci; do oboru tohoto spadá zejména kreslení stavební, strojnické, opevňovací a pod. S oborem tímto dosti úzce stýká se projekce orthografická, kreslení situačních plánů, terrainu a konečně kreslení map.

Pokud se učení kreslení na školách obecných týče, má dle řádu školního a vyučovacího vyučování kreslení a nauce o tvarech geometrických za úkol, aby oko a ruka se cvičily a aby žáci naučili se jistě a jasně tvary a míry poznávali a rozeznávali, aby se cvičili v lineárném zobrazování prostorových poměrů, aby učili se znázorňovati věci ohraničené rovnými plochami a rovnými i křivými čarami a vyobrazovati jednoduché věci dle skutečnosti. Na nižších stupních tohoto vyučování kreslí se dle výkresů na tabuli, na středních a vyšších stupních spojeno vyučování kreslení s naukou o tvarech geometrických; k tomu přistupuje kreslení ornamentů, půdorysů a plánů. Zákony a nařízení, jimiž toto vyučování jest upraveno, viz v díle: JUDr. Jar. Čelakovský, Zákony a nařízení u věcech obecného školství (II. vydání, Praha, 1878). Učebná osnova kreslení na ústavech podřízených zemským úřadům školním rozpadá se na tři stupně: dolení (1—2 třída), střední (3—4 třída) a horní (5—6 třída). Vše kreslení v obecných školách jest kreslení od ruky a nepřipouští tudíž užívání pravítka, kružítka a pod. Kreslí se dle předkresleného vzoru učitelova na tabuli, pak dle nápovědi a z paměti; na horním stupni dovoleno užívati i předloh. Na dívčích školách béře se zřetel na kreslení směřující k ženským ručním pracím.

Účel vyučování kreslení na školách měšťanských jest: hotové pojímání a zobrazování geometrických tvarů rovných, jejich kombinací, zobrazování geometrických tvarů prostorových dle zásad perspektivy; obratnost v kreslení dle ornamentálních předloh a modelů. Na školách těchto dělí se vyučování kreslení na dva stupně: prvý obsahuje třídu VI., druhý VII.-VIII.

Na ústavech pro vzdělání učitelův a učitelek rozvrhuje učební osnova vyučování kreslení na 4 stupně: 1. Kreslení geometrických tvarů v rovině. 2. Složité geometrické a ploché ornamenty a kreslení tvarů prostorových dle zásad perspektivy (dle dřevěných modelů). 3. Kreslení rovných tvarů ornamentálních a dle předloh barevných; základy kreslení figurálního. 4. Kreslení kombinační dle daných jednoduchých motivů; cvičení na školní tabuli.

Takovýmto způsobem pokračuje se také na školách reálných a reálných gymnasiích i na školách umělecko-průmyslových a odborných, pro které rovněž vydány jsou dotyčné učebné osnovy. Vrcholu svého dosahuje toto veřejné vyučování kreslení na akademiích uměleckých, kde kreslí se dle sádrových odlitků i dle živého modelu (akt) a dle přírody. Vyučování kreslení na školách odborných, průmyslových, řemeslnických a pokračovacích zejména v novější době a hlavně po příkladu Anglie věnuje se značná péče za příčinou rozkvětu uměleckého průmyslu a řemesla. V Anglii tato organisace, směřující ku všeobecnému rozšíření kreslířských znalostí, jest velmi rozvětvena; umělecko-průmyslové školy odborné (schools of art) a kreslířské školy řemeslnické (art classes) pečují o to, aby vychovaly průmyslu a uměleckému řemeslu zručné a pro praktické účely vzdělané kreslíře, kdežto zase ústřední ústav Royal College of art při museu kensingtonském vede péči o potřebné síly učitelské. Odborné a kreslířské školy stojí tu všude a vždy uprostřed praktického hnutí průmyslového a řemeslnického. Tak existuje na př. v Nottinghamu přes 1500 kreslířů, kteří skoro vesměs vyšli z tamější »school of art« a jimž nottinghamský průmysl krajkářský zavázán jest za svůj veliký rozkvět. Taktéž i v jiných městech a v centrech jiných oborů průmyslových jest velké množství odborně vzdělaných kreslířů domácích; tak ze školy v Belfastu vycházejí kreslíři, sloužící průmyslu plátenickému, uměleckému zámečnictví, tisku látek bavlněných a lithografii; vynikající škola taková jest též v Birminghamu a v Manchesteru, kde Walter Crane do nedávna působil. Účinek tohoto vyučování odbornému kreslení pozorujeme ve všech oborech anglického průmyslu, o němž nelze popírati, že má k disposici nejlepší síly kreslířské, jakých vůbec lze dosíci. Kreslířských škol řemeslnických tohoto druhu čítá Anglie 438, nepočítajíc v to 278 průmyslových škol odborných, kde rovněž podobně kreslení se vyučuje. Školy takovéto zavedeny jsou nyní i v ostatních státech a zemích. J-k.