Ottův slovník naučný/Kommunismus

Ottův slovník naučný
Kommunikant	Kommunismus	Kommunita

Údaje o textu
Titulek:	Kommunismus
Autor:	Albín Bráf
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 643. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Komunismus

Kommunismus. Dříve panovalo i v literárním dějepisu mínění, že sluší lišiti k. a socialismus jako pojmy obsahem rozdílné nebo aspoň jako stupňové rozdíly v učeních, jež proti základům nynějších společenských řádů se obracejí. Tyto pokusy neměly úspěchu. Jednak sami někteří z tvůrců dotčených nauk užívali pro své učení názvů, jež se nesrovnávaly s definicemi, o něž dotčení třiditelé se pokoušeli. Tak na př. sám Marx, přední ze zakladatelů nyní t. zv. vědeckého socialismu, nazval původní svůj programmový projev »kommunistickým« manifestem a také Rodbertus nazýval svou nauku kommunistickou. Dále pak v pokusech zmíněných definicí to, v čem jedni podstatný znak k-u viděli, druhým naopak platilo za specifický znak socialismu. I tak bylo převahou vůbec upuštěno od pokusů takového lišení, ano i přímo vysloveno, že názvy k. a socialismus jsou stejného významu (G. Adler). Avšak to může platiti jen potud, pokud se užívá názvu socialismus toliko v přesném obmezení na t. ř. kollektivistický socialismus (srov. Kollektivismus), nikoliv tedy v onom širším a pak vskutku teprve všeliké určitosti postrádajícím smyslu, v jakém se slova »socialismus« nejen v obecné mluvě, nýbrž i v písemnictví často užívá, kdež se jím někdy zahrnují všecka učení, která prostředkem donucovací moci veřejné domáhají se více méně podstatných obmezení panujících zřízení společenských, na individualistických zásadách zbudovaných (srv. Dělnická otázka, Individualismus). Pak totiž pod název socialismu spadá i t. zv. křesťanský socialismus a jiné odrůdy. Jen když tedy pojem socialismu ve smyslu výše naznačeném se obmezuje, může platiti věta, že název ten a název k. dnes užívají se ve stejném významu. Avšak resignace na pojmové lišení k-mu a socialismu není všeobecná. Stal se naopak duchaplný pokus H. Dietzlem (ve spisu »Karl Rodbertus« 2. odd. Jena, 1888) vyvoditi toto rozlišení z různosti základních východisk. Za vyšší nadřaděný pojem navrhuje Dietzel »kollektivismus« jako slovo v obecném užívání ještě nejméně zahoštěné; tento pak mohl by se lišiti na socialistický nebo kommunistický a sice tak, že by se socialismem zvaly všecky nauky kollektivistické vycházející ze základního názoru, že jednotlivci jsou tu kvůli celku, služebnými orgány celku společenského, takže právo společnosti a povinnost jednotlivce naproti ní je předním pojmem — naproti tomu k-mem všecky nauky kollektivistické, které chtějí k. jen proto, že vidí v něm jediný bezpečný prostředek, aby opravdovou rovnost všech jednotlivců v práci a požitcích zabezpečil, spatřují tedy ve státě jen služebný orgán k tomuto cíli, v pravdě tudíž pouze výstředně sledují zásadu individualistickou. Že zůstaví důslednosti základního toho východiště nezbytně i své stopy v podrobnostech kollektivistické konstrukce, jest na jevě. Dietzelovi není tedy kollektivismus protivou individualismu, nýbrž formou, ku které se může dospěti i se stanoviště individualismu i se stanoviště opaku jeho, pro který on užívá názvu »princip sociální«. Není dosud znamenati, že by se byl Dietzelův názvoslovný podnět v písemnictví ujal, ač on k prohloubení názorů nemálo přispěl. Bf.