Ottův slovník naučný/Kommanditní společnost

Ottův slovník naučný
Kommandant	Kommanditní společnost	Kommando

Údaje o textu
Titulek:	Kommanditní společnost
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. s. 638. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Komanditní společnost

Kommanditní společnost, kommandita (franc. société en commandite, ital. società in accomandita), skládá se z jednoho neb z několika neobmezeně závazných společníků, t. zv. komplementářů čili hlavních společníků (franc. gérants), a kromě toho z jednoho nebo několika kommanditistů čili kommanditářů (franc. commanditaires), kteří ručí za společenské dluhy toliko svým vkladem, tedy pouze určitou částí svého jmění. (čl. 150. rak. obch. zák.) Je-li kapitál kommanditistů při k. s-i rozvržen na akcie, jest tu kommanditní společnost na akcie. Také při akciové kommanditě ručí komplenmentář veškerým svým jměním (čl. 173. obch. zák.). Kdežto k platnosti pouhé k. s-i se nevyžaduje žádné zvláštní formy, jest třeba k platnosti akciové kommandity: 1. státní koncesse, 2. notářské nebo soudní listiny o zřízení a obsahu smlouvy společenské, 3. vkladu společnosti do obchod. rejstříku. Pokud k. s. nebyla vložena do obchodního rejstříku, ručí kommanditista neobmezeně za obchodní dluhy, jež vznikly až do zápisu společnosti, leč by dokázal, že třetí osoba znala pravý poměr. Co se týče vnitřních poměrů v k. s-i, náleží vlastnictví společenského fondu všem společníkům, kteří k němu přispěli. Není-li provozování obchodu (jednatelství) vyhrazeno jednotlivým společníkům, je každý komplementář (nikoli však kommanditista) k němu zavázán i oprávněn. Odporuje-li však jeden z nich nějakému jednání, nesmí se jednání to provésti. Ku jmenování prokuristy je třeba svolení všech jednatelů. Každý komplementář jest také povinen v záležitostech společenských věnovati bezplatně svou osobní činnost obchodu. Co se týče kontroly jednatelství, má pouze komplementář právo přesvědčiti se, kdykoli chce, kterak se provozuje společenský obchod, zejména nahlížeti do knih. Kommanditista má jen právo žádati za opis roční bilance a zkoumati její pravost na základě spisů a knih společnosti. Společenské podíly jak komplementářů, tak kommanditistů jsou nepostupitelné. Co se týče vnějších poměrů společnosti (ručení naproti společenským věřitelům), ručí komplementáři za společenské dluhy solidárně a neobmezeně (veškerým svým jměním). Kommanditisté zavázáni jsou sice též solidárně, avšak jen obmezeně (do výše svých vkladů). Srv. A. Randa, Soukromé obchodní právo rakouské (Praha, 1888). – Původ k. s-i hledati sluší ve smlouvě o zápůjčku, která se praktikovala v námořním obchodě pozdního středověku (commendum, accommendum, viz Kommenda 2). Nynější forma k. s-i vyskytuje se nejdříve ve Francii, kde pojmenovaná byla napřed société en commande, později v Code marchand z r. 1673 société en commendite. Také belgické, italské, švýcarské a uherské právo, jakož i právo Spojených Obci amer. zná k. s., nikoli však právo anglické. (V právu americkém nazývá se komplementář general partner, kommanditista special partner.)