Ottův slovník naučný/Komarov

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Komarov
Autor: Adolf Srb
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 615. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Комаров, Матвей; Комаров, Меркурий Елеазарович; Комаров, Михаил Фёдорович a Комаров, Виссарион Виссарионович (vše rusky)

Komarov (Комаровъ): 1) K. Matvěj, spisovatel rus., známý svými povídkami pro nejširší vrstvy lidové, jako Pověsť o priključeniji anglijskago milorda Georga i branděnburskoj markgrafini Frederiki Luizy (1872); Pismo k kňaziu A. V. Chovanskomu v stichach (1771); Obstojatěljnyja i věrnyja istoriji dvuch mošenikov (1879—94); Opisanije tridcati starinych svaděb velikich kňazej i gosudarej (1875) a j. Srv. Bělinskij, Sočiněnija díl III.

2) K. Merkurij Jeleazarovič, průmyslník a maecenáš rus. (* 1828 — † 1894), měl rozsáhlý vliv mezi moskevskými kupci, přispěl nemálo ku povznesení rus. průmyslu a založil mnoho dobročinných ústavů v Petrohradě, začež povýšen do stavu šlechtického. Mezi jiným poskytl též prostředky na vydání díla Danilevského „Darvinizm“ a obsáhlé práce Semenova o osvobození stavu selského.

3) K. Michajil Fedorovič, ethnograf maloruský, vzdělal se na universitě charkovské, byl advokátem v Ostrogožsku a v Kijevě, potom notářem v Umani a Oděsse. Vydal sbírku maloruských přísloví a říkadel Nova Zbirka (Oděssa, 1891), almanach Rada (1882) a bibliografický seznam nové maloruské literatury Pokazčik (1882). Při haličském časopisu „Zorja“ vydával haličsko-ukrajinský slovník a uveřejnil hojně menších prací v jihoruských i maloruských listech.

4) K. Aleksandr Visarionovič, generál ruský (* 1830), ukončiv r. 1855 studia na akademii gener. štábu sloužil na Kavkáze, do r. 1883 byl vojenským náčelníkem jižního Dagestánu, načež stal se náčelníkem oblasti Zakaspické. Jeho zásluhou bez krveprolití a velikých hmotných ztrát připojeny k Rusku vynikající oasy: Mervská, Tedženská, Serachská a Jolatavská. Bojem při Kušku 30. bř. 1885 oblasti tyto v rozměru 196.327 čtver. verst definitivně připojeny k Rusku. Zabýval se též archaeologií, národopisem a j. Kavkázskému museu věnoval bohatou paleontologickou sbírku, a kol 3000 vzácných východních mincí získaly od něho sbírky petrohradského Ermitáže. Z jeho prací jsou hlavnější: Narodonaselenije Dagestanskoj oblasti („Zápisky“ kavkáz. oddělení zeměp. spolku); Adaty dagestanskich gorcev i sudoproizvodstvo po nim („Sborník“ zpráv o kavkáz. horalech); Istorija Rjurinskich i kazikumyskich chanov (t.) a j. Čásť bohatých jeho sbírek archaeologických popsáno v díle „Recherches anthropologiques dans le Caucase“ od E. Chantrea (Paříž a Lyon, 1885). Podobiznu a životopis jeho přinesla „Zl. Praha“ r. 1885.

5) K. Visarion Visarionovič, rus. publicista (* 1838). Započal činnost na poli válečném a obrátil na se pozornost, když za poslední rusko-turecké války vedl spolu s Čerňajevem ruské dobrovolníky na pomoc Srbsku. Dosáhnuv hodnosti plukovníka, vstoupil do výslužby a stal se žurnalistou. Jest redaktorem čas. „Svět“, kterýž jest horlivým hlasatelem slovanské vzájemnosti. K. súčastnil se slavnosti položeni základního kamene k pomníku Palackého v Praze v červnu 1898 jako zástupce města Petrohradu, jehož jménem položil na sochu Palackého v museu skvostný stříbrný věnec. Při banketu pořádaném na počest slovanských žurnalistů pronesl vřelý přípitek nazdar slovanské shodě, kterýž v německé žurnalistice působil velký rozruch. K. stal se předmětem nezřízených útoků všech nepřátel Slovanstva. -rb.