Ottův slovník naučný/Karějev

Ottův slovník naučný
Karduchové	Karějev	Karel

Údaje o textu
Titulek:	Karějev
Autor:	Karel Štěpánek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 1026. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Karějev (Карѣевъ) Nikolaj Pavlovič, historik a publicista ruský (* 1850), vzdělav se na moskevské universitě, vyučoval dějinám, načež poslán za hranice a po svém návratě přednášel nové dějiny na universitách v Moskvě (1878—79) a ve Varšavě (1879—84). Podniknuv novou vědeckou cestu za hranice, stal se professorem na Alexandrovském lyceu a pak na universitě v Petrohradě. Při této založil historickou společnost, jejíž »Istoričeskoje Obozrěnije« dosud rediguje. Vědeckou činnost zahájil pracemi filologickými, byl spolupracovníkem voroněžského časop. »»Filologičeskija Zapiski« a vydal spis Fonětičeskaja i grafičeskaja sistěma drevňago ellinskago jazyka (1868). Později zabýval se studiem selské otázky, zejména ve Francii, a vydal spisy Kresťjanskij vopros v poslědněj četverti XVIII. v (Moskva, 1879, magisterská dissertace) a Očerk istoriji francuzskago kresťjanstva (1881). Pobyt ve Varšavě vedl jej ke studiu polských dějin a plodem činnosti té byly spisy Paděnije Poljši v istoričeskoj litěraturě (1889); Očerk istoriji reformacionnago dviženija i katoličeskoj reakcii v Poljšě (1886); Istoričeskij očerk poljskago sejma (1888); Poljskija reformy XVIII. v. (1890); Causes de la chute de la Pologne (1893) a j., z nichž některé přeloženy do polštiny. Podstatu jeho vědecké činnosti tvoří spisy historicko-filosofické a sociální, jako Osnovnyje voprosy filosofiji istoriji (dokt. dissertace, Moskva, 1883, 2. vyd. 1887), který vyvolal živou polemiku a odpověď K-a Mojim kritikam (Varšava, 1883), dále Suščnost istoričeskago processa i rol ličnosti v istoriji (1890, jako 3. d. spisu před.); Filosofija kuljturnoj i socialjnoj istoriji novago vremeni (1893) a Istoriko-filosofskije i sociologičeskije etudy (1895). Mnoho statí jeho z tohoto oboru rozptýleno jest dosud po časopisech. Vydal též několik úvodů ku svým přednáškám o dějinách východu, starověku, středověku a novověku, jakož i soubor lekcí svých Istorija zap. Jevropy v novoje vremja (1892—92, 4 d.). Se živou účasti setkala se jeho Pisma (1894) ke studující mládeži, která do češtiny přeložil A. Hajn. Šnk.