Křinecký z Ronova, příjmení starožitné rodiny panské někdy velmi vzácné, která byla jednoho původu s pány z Lipého, z Lichtemburka, z Klinšteina a Berkami z Dubé. Erb na zl. štítě dvě ostrvy černé křížem přeložené a nad helmou dvě zl. křídla s týmž znamením. Jméno své měli po nějakém Ronovu, ale není jisto, jestli po Ronovu u Žitavy nebo R. u Přibyslavě. Po onom totiž psala se za Václava IV. větev pánů z Klinšteina, po tomto větev pánů z Lichtemburka. Předek jejich Jan držel se stranou poděbradskou (1453) a od krále Ladislava obdržel rychtářství Starého m. praž. Nedlouho potom nabyl Křince u Nymburka, u něhož vyzdvihl nový hrad Kunstberk (ok. r. 1470). Získal také několik duchovních vesnic, Dymokury a jiná zboží. Zemřel před r. 1487 zůstaviv z manž. Majdaleny syny Jiříka a Viktoryna, kteří založili dvě pošlosti. A. Pošlost Kunstberská. Jiří držel Kunstberk a Rožďalovice a zemřel 28. bř. 1510. Měl syny Jana, Petra (1518—34), Viléma, Jindřicha, Albrechta a Zikmunda. Tito dva záhy zemřeli. Jindřich (1518—59) ujal později Kunstberk a zemřel r. 1559 zůstaviv z Markety z Postupic dceru Kateřinu († j. 1563), skrze kterou se dostal Kunstberk v držení Jana z Donína, manžela jejího. Jan a Vilém založili nové pošlosti: a) Ledecká pošlost. Jan (starší) měl r. 1514 Kuncberk, ale prodav jej držel Ledce s Jeseníkem. Z dvojího manželství (1. s Eliškou Bezdružickou z Kolovrat, 2. s Alénou z Vartemberka) měl 4 syny a 5 dcer. Jiřík, nejstarší syn (1536—58), držel Jeseník a od manž. své Elišky ze Smiřic († 1548) dostal Roztoky, Adam, bratr jeho, držel Ujkovice a zemřel před r. 1567 (manž. Marketa z Adlaru), Kryštof držel napřed Ledce a pak Loučeň (manž. Marie z Khanochu), Zdislav byl na Loučeni a zemřel r. 1571 bezdětek (manž. Lukrecie Šlikovna). Adam měl syny Jana, Jiříka, Karla a Viléma a Kryštof syna Jindřicha, kteří však k velké platnosti nepřišli. b) Vilém držel Nepokojnice, jež prodal, pak měl Černoc a od r. 1545 Libeř. V bouřích r. 1547 měl nemalé účastenství jsa řečníkem na sněmích a s jinými stavy podněcoval proti králi Ferdinandovi. Přísnému soudu, na němž cti, statku a hrdla odsouzen, ušel jen útěkem. Ujel do Prus ke dvoru knížete Albrechta Braniborského, kde horlivě působil pro Jednotu bratrskou. Zdá se, že tu pro neznámou věc hrdla odsouzen a popraven (1. manž. Krystyna z Klinšteina, 2. Anna z Újezdce). Kromě čtyř dcer zůstavil syny Samsona, Dobromysla a Albrechta Gotfryda. Samson ujal r. 1545 Lomec za peníze matčiny koupený, držel též Libeř a v l. 1566—76 Kamenici. Bratr jeho Dobromysl připomíná se v l. 1549—73, Albrecht (1572 atd.) dědil s Dobromyslem po mateři Anně († 1583) statek Jilemnici. Zemřel r. 1612, odkázav Jilemnici manž. Kateřině Miřkovské ze Stropčic a dcerám Anně Rozině, Aléně Eustachii (dívce krásou slynoucí, vdané pak Šternberkové) a Barboře Elišce. Tyto dvě žily ještě r. 1637 a prodaly tehdá Jilemnici Janu Vilémovi Harantovi z Polžic, Barbořinu manželu. B. Viktoryn měl po otci Dymokury a koupil Dětenice. Zemřel r. 1510 zůstaviv z manž. Mandalény z Valdšteina kromě tří dcer tři syny, kteří všichni měli potomstvo. aa) Rožďalovská pošlost. Jan ml., první syn Viktorynův, držel Rožďalovice z části (1524) a druhou r. 1542 od bratra Šťastného přikoupil. Z manželky Markety z Nabdína měl tři syny, z nichž starší dva v mládí pomřeli; třetí Jindřich (potom starší) dědil po otci Rožďalovice a byl pán ve vojenských věcech dobře obeznalý, a proto nařízen r. 1601 a 1602 za kommissaře k zemské defensí. Táhl pak jsa nejvyšším nad 1000 jezdci do Uher a zastřelen od Turků před Budínem 3. list. 1602. Z manž. Barbory z Žerotína (†1608) zůstavil syny Augusta a Karla Jindřicha. Onen měl napřed polovici Rožďalovic a prodal r. 1609 s bratrem mateřský statek Kovanice. Zemřel před r. 1612 nezůstaviv z manž. Elišky Slavatovny potomstva. Karel dědil Nepokojnice po tetě Beatrici, jež prodal, a od smrti bratrovy držel celé Rožďalovice, kteréž r. 1614 strýci Janovi Albrechtovi prodal (manž. Eva z Bibršteina). bb) Šťastný měl polovici Rožďalovic, již prodal, a Dymokury. Tyto prodal r. 1572 a seděl na dvoře v Činěvsi († 1575). Z manž. Doroty z Valdšteina († 1580) zůstavil syny Jana Viktoryna, Jiří Volfa a Viléma a 4 dcery (z nichž jedna se nazývala Meluzína). První ujal dvůr v Činěvsi a vystěhovav se pro náboženství ze země, žil r. 1634 v Haagu. O potomstvu těchto tří bratří není nic známo. cc) Viktoryn měl po otci Dětenice a zemřel r. 1551, zůstaviv z manž. Bohunky z Ronova tři syny. Nejstarší Jan Albrecht ujal po otci Dětenice, ale zemřel před r. 1569 (manž. Marie ovdov. Křinecká z Khanochu). Nejmladší syn Jaroslav držel Mcely, ale zemřel před r. 1571 bezdětek. Prostřední syn Bohuslav držel Dětenice a zboží jesenické, na němž vyzdvihl zámek Nový Ronov, a koupil r. 1598 Nepokojnice. S první manž. svou Lukrecií z Jendorfu († 1586) dostal se v držení Dřevenic a vlčického panství. R. 1587 oženil se po druhé s Beatricí Zilvárovnou z Pilinkova, jíž umíraje († 24. srpna 1598) všechen svůj statek odkázal. Beatrix vdavši se r. 1600 za Jana Václava z Lobkovic, přijala si Jiříka K-kého z R. za syna a odkázala mu Dětenice, statek Nepokojnice Karlovi Jindřichovi K-kému z R. Zemřela r. 1610. Jan Albrecht, syn Jana Albrechta, držel napřed Kamenici, r. 1589 koupil Březinu, kterou r. 1600 prodal, a byl hejtmanem kraje bechyňského. Po smrti strýce Bohuslava zdědil Nový Ronov a r. 1614 koupil Rožďalovice. Když začalo povstání r. 1618, zvolen za kommissaře k defensi zemské a přidržel se Bedřicha falckrabě. Protože zle mluvil o císaři, odsouzen jest r. 1622 všeho jmění. Z dvojího manželství (1. s Kateřinou Logovnou z Altendorfu, 2. s Johankou z Budova) měl dva syny a dvě dcery. Starší syn Jiřík zdědil r. 1610 Dětenice, avšak r. 1622 odsouzen pro účastenství ve vzpouře polovice jmění a vystěhoval se do Sas. Manželce jeho Žofce z Lukavce († 1659) věno její na Dětenicích zapsané teprve r. 1656 a to na přímluvu saského kurfiršta přisouzeno. Jan Albrecht ml., druhý syn, byl mladík osvícený a vzdělaný, jenž byl r. 1615 rektorem vysokého učení pražského. Byv r. 1623 odsouzen bydlel na Skalách, statku manželky své Beaty Bohdanecké z Hodkova († 1674), až do smrti († 1637). Třetí prý bratr byl Bohuslav, jenž také odsouzen byv jmění bydlel ve Frýdlantě slezském a v Sasích a přeložil na český jazyk Historii království Kristova (vytištěno r. 1632 v Drážďanech). R. 1631 on a Jiřík se Sasy přišli do Čech a marně se pokoušeli o obnovení starého porádku. Jan Albrecht a Jan Adam, synové Jana Albrechta, vystěhovali se s mateří Beatou z Čech. Onen držel r. 1660 Valdek v Sasích a r. 1667 čtyři statky v Braniborsku. Jsa ženat s Eliškou hrab. z Bibršteina, toho rodu poslední († 1683), povýšen jest 6. září 1670 od cís. Leopolda do hrabského stavu, erb jeho polepšen erbem Bibršteinským a dáno mu právo, aby se psal »hrabě z Ronova a z Bibršteina«. Sloužil do r. 1680 vévodě saskému a potom markrabí kulmbašskému. Když Čeněk z Lipého r. 1682 zemřel, ucházel se o hodnost odumřelou dědičného maršálka v král. Čes., avšak u cís. dvoru přednost dána rodu Berkovskému. Jan Albrecht († 1707) přečkal syna Jana Viléma († 1701 u Rigy), jenž byl v saských službách vojenských, a syna Jana Albrechta, jenž r. 1706 v Uhrách zemřel. Třetí syn Jan Hovora byl r. 1731 při dvoře gothajském. Jan Vilém, syn Jana Viléma, také sloužil v saském vojště. Zemřel r. 1780 zůstaviv syna Jana Viléma, který napřed sloužil ve vojště a pak byl při bernictví. Zemřel r. 1827, zůstaviv tři syny, z nichž nejstarší Jan Karel Vilém († 1870) měl jediného syna Jana Viléma Rudolfa. Ten sloužil v c. k. vojště jsa rytmistrem. Zemřel 5. dub. 1892 jsa nejen této vzácné rodiny, anobrž všeho Ronovského rodu erbu ostrev poslední. O rodu tomto vydal Becklern spis řečený »Historia Hovorea«, který však má malou cenu. Sčk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Křinečtí z Ronova