Ottův slovník naučný/Kámen

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Kámen
Autor: neuveden, Otakar Šulc, Emerich Maixner, Ivan Horbaczewski, …
Zdroj: Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha: J. Otto, 1898. S. 841–844. Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kámen
Související články ve Wikipedii:
Mlýnský kámen, Ledvinové kameny, Kámen mudrců, Vinný kámen, Zubní kámen, Žlučové kameny, …

Kámen, prostonárodní pojmenování horniny. Viz Horniny.

K. amazonský viz Mikroklin.

K. dávivý jest sloučenstvím svým vinan antimonylodraselnatý, . Připravuje se vařením roztoku kamene vinného s kysličníkem antimonovým. Jest to sůl bílá, krystalická, v 17 č. studené vody rozpustná. V malých dávkách (0,02 až 0,2 g, nejvýš 0,5 g denně) slouží za davidlo (tartarus stibiatus, tart. emeticus), ve větších dávkách jest krutý jed. OŠc.

K. křesací čili pazourek viz Křemen.

K. ledvinový viz K. močový.

K. mlýnský čili žernov zhotovuje se z porfyru, tvrdého pískovce, křemene neb uměle připravuje se z jemného písku křemenitého, vápence, chlóridu vápenatého, vodního skla a vápna (strojený k. francouzský, anglický). Má býti tvrdý, aby při práci se málo opotřeboval, zrnitý a má se snadno spracovati. Při každém mlýnském složení jsou 2 kameny, vrchní otáčející se, běhoun, a zpodní nehybný, zpodek. Třecí plochy jsou rýhované; rýhy jsou buď přímé nebo dle tvaru logarithmické spirály zakřivené a ke středu hlubší než u kraje.

K., kamének močový (urolith, calculus urinalis), vzniká v ústrojí močovém srážením ze solí neb jiných sloučenin v moči rozpuštěných a dělívá se dle svého hlavního náleziště na kaménky ledvinové a měchýřové, složení jeho však je v podstatě všude stejné. Velmi často skládají se kameny z kyseliny močové. V tomto případě bývají velikosti hrášku až husího vejce, jsou vždy zbarveny žlutohnědě, červenohnědě, šedivěžlutě, povrchu časem hladkého, časem však nerovného a hrbolovitého, skládají se z vrstev, které lze často jako skořápky odlupovati. Časem střídají se vrstvy z kyseliny močové s jinými, nejčastěji s vrstvami šťavelanu vápenatého. — Kaménky měchýřovémočanu ammonatého vyskytují se častěji u novorozenců, zřídka u dorostlých. Ve stavu vlhkém jsou měkké, suché, snadno se drobí na prášek; močan ammonatý vyskytuje se často jako druhotná usazenina v jiných kaméncích. — Kaménky ze šťavelanu vápenatého, nejčastější po konkrementech z kyseliny močové, jsou časem hladké, malé, dosahují však i velikosti slepičího vejce, mívají z pravidla drsný, hrbolovitý povrch a jsou nejtvrdší ze všech kaménků. Způsobují snadno krvácení a proto mívají povrch červenohnědě zbarvený. — Kaménky z fosforečnanů skládají se obyčejně ze směsi fosforečnanů alkalických zemí a fosforečnanu hořečnato-ammonatého. Často obsahují močan ammonatý i šťavelan vápenatý. Barva jejich jest bílá, špinavě bílá nebo nažloutlá. Povrch mají z pravidla drsný a dosahují často značné velikosti. — Kaménky z uhličitanu vápenatého vyskytují se hlavně u býložravých a jsou u člověka vzácnější. Taktéž jen zřídka nalézají se kaménky z cystinu různé velikosti, povrchu hladkého nebo drsného, barvy bílé nebo nažloutlé a jeví strukturu zřejmě krystalickou. Ještě vzácnější jsou kaménky z xanthinu a t. zv. urostealithy složené z tukovitých látek. Hi.Kamének ledvinový (nephrolith) jest vždy pathologickým úkazem a jeho rozmanitá skladba sama sebou vysvětluje, že nepovstává stejným způsobem. Kaménky z kyseliny močové a kyseliny oxalové poukazují k důležitým chemickým změnám v krvi a hyperprodukci močové a oxalové kyseliny. Proč podobná hyperprodukce kyseliny močové neb oxalové a její srážení se v pánvici ledvinové se děje, není objasněno; jisto, že nepřiměřená diéta, výhradní masitá strava, těžké líhoviny, sedavý život tvoření se těchto kaménků podporují. Při dně a otylosti bývají zvlášť často pozorovány, vyskytují se také v některých evropských krajích zvláště často (v Anglii, Hollandsku, sev. Francii, Italii). O tom, jak se tvoří kaménky xanthinové a cystinové, nevíme nic bezpečného. Vznik kaménků skládajících se z fosforečnanu ammono-magnesnatého a uhličitanu vápenatého i sodnatého jest průzračnější kolem vločky hlenné nebo hnisavé v pánvici ledvinové při zánětu, je-li reakce moče alkalická, tvoří se sraženiny alkalických solí, které vrstevnatě se ukládají; kamének za takových okolností nabývá dosti velkých rozměrů; můžeme již makroskopickým ohledáním povahu kaménků ledvinových posouditi. Množství kaménků ledvinových je rozdílné; kamének z oxalové kyseliny bývá osamocený, taktéž nefrolith skládající se z fosforečnanu ammonomagnesnatého; kaménky z kyseliny močové vyskytují se houfně, bývá jich 20–100; čím větší jich počet, tím menší bývají, některé jsou drobné jako krupice a jáhlové zrno, obyčejně mívají velkost čočky a hrachu. Kaménky dráždí sliznici pánvičnou i tkáň ledvinovou a následkem jejich bývá zánět pánvice ledvinové, krvácení, albuminurie a posléz i zánět ledvin; bolesti v slabinách, v kříži, v bedrech, trvalé i paroxystické, jsou častým jevem. Vstoupí-li do močovodů, dráždi jejich sliznici a reflektoricky vyvolávají křeč svalové vrstvy močovodů, hlásící se mimo prudkou bolesť ještě dávením, třesavkou, kollapsem. Jestliže kamének ledvinový vstoupivší posléze do měchýře v něm setrvá, dává podnět ku tvoření kamene měchýřového, drobný konkrement ukládáním nových vrstev, na př. kyseliny močové, rychle vzrůstá. — Kamének z fosforečnanu ammonomagnesnatého předpokládá alkalickou reakci a hnisavost moči a jelikož bývá velký, nemůže pánvice opustiti a koliky vzbuditi. Ale přítomností svojí udržuje hnisání a proto jest následkem jeho hnisavý zánět ledvin a pyonephrosa, která organismu přináší mnohé nebezpečí. Léčení kaménků ledvinových jest dílem medikamentósní, dílem chirurgické. Mx.

K. měchýřový (calculus vesicalis), též jen k. vůbec, působí především jako cizí těleso dráždě sliznici měchýřovou. Stupeň podráždění a bolestivosti je provázející ovšem lišívá se dle povahy kamene, jeho velikosti a uložení. Tak bývá sliznice kol hrdla děložního nejcitlivější, a tvrdé, hranaté i drsné kameny, zaklínivše se v tomto oddílu, působí bolesti nejprudší. Často nepůsobí k. po delší dobu vážnějších příznaků, teprve když dorůstá, nebo po prudkých pohybech těla, jako při jízdě na koni nebo ve voze po hrbolaté půdě vznikají význačné bolesti, jsouce často provázeny i močením krve. Následkem dráždění, které působí k., nastávají později vždy zánětlivé, katarrhální změny sliznice měchýřové s celou řadou příznaků, jež nejsou též bez vlivu na složeni moče v měchýři a tak mimo jiné vzrůst kamene jen podporují. Bolesti, které považují se za význačné při kamenu močovém, jsou sálavé a vyzařujíce především do údu stydkého, bývají ke konci močení nejsilnější, ježto k. tu bývá pevněji svírán sliznici kol hrdla měchýřového, proud moče bývá přerušován a nemocní často mívají sami pocit, že cizí těleso tomuto proudu zabraňuje. Ty a podobné příznaky a zjevy mohou vzbuditi oprávněné podezření na k., avšak jistoty a pevného přesvědčení lze nabyti toliko objektivním vyšetřováním, kdy lékaři se podaří k. buď prohmatati nebo zjistiti zvláštními pátradly či sondami anebo přímým prohlédnutím měchýře endoskopem, při čemž možno též poznati, jakého stupně dostoupily následné změny sliznice měchýřové. Co se tkne léčení, odcházejí drobnější kaménky často samy a stává se tak především u žen častěji. Pokusy se vstřikováním léčebných tekutin do měchýře, kterými hleděli docílili rozpuštění hotových kamenů, všecky selhaly a osvědčily se jen potud, pokud dovedou vyléčiti stávající změny zánětlivé, tak že tím způsobem zabraňují dalšímu vzrůstu kamenů. Zbývá tudíž jen odstranění kamenů, jež děje se buď rozdrcením kamenů (lithotripsie, v. t.) a odpláchnutím přirozenými cestami, nebo vyjmutím kamene řezem (lithotomie, v. t).

K. mudrců (lat. lapis philosophicus, franc. la pierre philosophale) jest jeden z výmyslův alchymistické pseudosofie, který vyprýštil patrně z názoru o kvalitativní jednotnosti hmoty. Obsahoval dle domnění alchymistův v sobě pralátku všech věcí a sílu všechny látky rozkládati, nezdravé látky z těla zaháněti, toto zmlazovati a nesmrtelným činiti a, co hlavní, kovy méně šlechetné v zlato měniti. Viz Alchymie str. 864 a Elixirium.

K. nosový (rhinolith, Calculus nasalis) vzniká pravidelně z usazenin fosforečnanu nebo uhličitanu vápenatého kol cizího tělesa, jež pobylo delší dobu v dutině nosní.

K. paprskovitý čili aktinolith viz Amfibol.

K. slinový (sialolith) vyskytuje se ve slinovodech, má velikost malého zrnečka až hrachu, dosahuje však časem i značné velikosti. Hlavní součást jeho je uhličitan vápenatý a něco fosforečnanu vápenatého, ale obsahuje vždy organické látky, jejichž množství od 5–40% kolísá. Hi.

K. sluneční čili sluníčko viz Oligoklas.

K. stavební

K. střevní (enterolith) vyskytuje se často u lidí i zvířat a skládá se ze zbytků potravy inkrustovaných neorganickými solmi, vlasů, pryskyřičných látek, vláken a jiných částí rostlinných; velmi často pak tvoří jeho základ kameny žluční, jež ze žlučovodu do střeva přešly. Kaménky střevní v užším slova smyslu skládají se hlavně z fosforečnanu horečnatého a ammonato-hořečnatého a dosahují často značné velikosti. Tak na př. pozorovány u koní konkrementy až několik kg těžké. Hi.

K. strojený

K., váha

K. vinný jest kyselý vinan draselnatý, . Bílá sůl krystalická, teprve ve 240 č. studené vody rozpustná, pročež sráží se z koncentrovaných roztoků solí draselnatých kys. vinnou. Slouží v lékařství (cremor tartari), v barvířství a při pocínování. OŠc.

K. vřídelný

K. zubní jeví podobné složeni jako k. slinový, obsahuje však hlavně fosforečnan vápenatý a chová v sobě mnoho plísní. Tvoří se nad dásní kol krčku zubního a kol dolního oddílu jeho korunky hlavně u lidí, kteří svým zubům nevěnují náležité péče. Mívá v zápětí zánět dásní, ano i okostice v lůžku zubním, tak že mimo jiné potíže může vésti též k předčasnému vypadávání zubů.

Kaménky žluční u člověka, zvl. větší, složeny jsou z krystalovaného cholestearinu, malého množství barviva žlučového a uhličitanu vápenatého. Jsou obyčejně hladké, facetované zvl. na povrchu, téměř bezbarvé. Obyčejně jeví vrstevnatost koncentrickou a jádro hlavně z barviva žlučového a sraženiny mucinu. Vzácnější jsou u člověka malé tmavé kaménky obsahující hlavně barvivo žlučové a vápno. – Viz též Cholelithiasis. Hi.