Ottův slovník naučný/Jana

Ottův slovník naučný
Sv. Jan	Jana	Janáček

Údaje o textu
Titulek:	Jana
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 1. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Jana (řeka)

Jana, též Jan nebo Jen, jakutsky Sartoln, řeka v sibiřské oblasti jakutské a okr. verchojanském, vlévající se do sev. Ledového okeánu, pramení se v jihozáp. části verchojanského okruhu v jezeře Molekjus v pohoří Verchojanském, teče hlav. směrem od jihu k sev. přes 7 šířkových stupňů, kloníc se poněkud k záp. a tvoříc neustálé záhyby vypuklé tu k vých., tu k záp. V dolním toku, 145 km před ústím, rozděluje se na množství ramen, z nichž jest 7 hlavních: Somandoj 75 km dlouhý, Kočevoj (55 km), Ilinšar (76 km), Jakova (64 km), Tarlach (57 km), Kisilev (32 km) a Muraš, kdežto do moře vlévá se čtyřmi rukávy, tvoříc obšírnou deltu. Přímá její délka obnáší přes 1000 km, se všemi záhyby pak má 1226 km, úvodí její zaujímá 286.690 km², široká jest 100—1200 m, v ústí až 1½ km, ale četné ostrovy tvořené jednotlivými jejími rameny ji zužují i v dolním toku až na 40 m, břehy má většinou příkré a hlinité, pokryté až na 160 km od ústí lesem listnatým, níže však jen řídkým křovím a močály. Hlavní přítoky jsou v pravo: Lachčenga, Čegaj, Murzinovka, Šemakova, Velco, Toštach, Abuča a v levo: Ruktach, Dulgalach, Tikak, Butantaj, Saksagor, Sin, Ojon, Mukanova, Kana, Achčeda.