Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Interpellace

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Interpellace
Autor: Karel Kadlec
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 694–695. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Interpelace

Interpellace (lat.) znamená v soukromém právu upomenutí dlužníka, aby zaplatil dluh; v právu veřejném nazývá se tak formální dotaz, jejž členové zákonodárných sborů činiti mohou k vládě žádajíce za vysvětlení, jak nebo proč vláda v jisté záležitosti jistým způsobem jednala nebo se chovala a jak se hodlá v podobných případech napříště zachovati. Právo i. přiznávají poslancům všechny moderní ústavy, ať již výslovně ať mlčky. V Rakousku mají říšští poslanci právo interpellovati ministry, v Čechách zemští poslanci právo interpellovati místodržitele. I. podávají se písemné předsedovi sněmovny a musí býti podepsány ve sněmovně panské nejméně od 10, ve sněmovně poslanecké a na sněmu českém nejméně od 20 poslanců. Interpellovaný člen vlády může na i-ci odpověděti buď hned anebo odpověď pro pozdější dobu slíbiti nebo ji i odmítnouti anebo konečně vůbec ani neodpověděti. Na říšské radě může o i-ci zahájeno býti jednání, nikoli však na českém sněmu. Viz Čechy str. 555. -dlc.