Ottův slovník naučný/Indult

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Indult
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 629. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Indult (lat.), shovění, prominutí, dispensace (v. t.), povolení lhůty, výsada. Velmi často užívalo se slova tohoto v lenním právu, kdež znamenalo povolení delší lhůty k vyžádání si léna (indultum feudale, Gottesbrief). Mnohdy znamená i. tolik jako moratorium (v. t). V církevním právu slovem i. se označuje právo udělené od papeže jednotlivým osobám, jmenovitě panovníkům a vysokým círk. hodnostářům nebo korporacím, na jehož základě mohou jednati v jistém oboru záležitostí dle svého vlastního uvážení, neohlížejíce se na všeobecná právní ustanovení. Nejčastěji týkají se takové i-y obsazováni beneficií a měly v historii církve francouzské veliký význam. V právu mezinárodním nazývá se i-em lhůta, kterou po vypuknutí nepřátelství povoluje stát nepřátelským obchodním lodím, aby se zachránily. Tak na př. povolila Francie a Anglie r. 1854 ruským lodím i. 6 neděl.