Ottův slovník naučný/Filostratos

Ottův slovník naučný
Filosof ze Sanssouci	Filostratos	Filótas

Údaje o textu
Titulek:	Filostratos
Autor:	Hynek Vysoký
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 233. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Filostratos, jméno čtyř řeckých sofistů: 1) F. I., žil za dob císaře Nerona. Z hojných jeho spisů zachoval se nám dialog Νέρων, v rukopisech mezi spisy Lukianovými se nalézající.

2) F. Flavios II., rodem z Athén, nejslavnější z F-tů, působil v Athénách, později v Římě jako učitel rhétoriky. Květ jeho spadá do vlády Alexandra Severa (222—235), dočkal se však ještě vlády císaře Philippa (244—249). Sepsal na žádost císařovny Julie Domny Životopis Apollónia z Tyany (Τὰ ἐς τὸν Τυανέα Ἀπολλώνιον) v 8 knihách; dále složil zajímavý a důležitý spisek o gymnastice (Γυμναστικός), z něhož dříve pouze zlomky byly známy; celý spisek objevil nedávno novořecký filolog Minas. Konečně zachovaly se od něho Životopisy sofistů (Βίοι σοφιστῶν) ve 2 knihách a 73 krátkých listů, nejvíce obsahu erótického.

3) F. III. z Lémnu, zeť F-ta II. Mládí jeho spadá do dob Caracallových (211—217). Sepsal dialog Ἡρωικός, v němž vinař vypravuje foinickému lodníku osudy bohatýrů řeckých, výpravy trójské se súčastnivších, jak prý mu je sdělil Prótesilaos, dále Obrazy (Εἰκόνες), popis to 65 obrazů chovaných, jak praví spisovatel, v soukromé obrazárně v Neapoli. Spis tento, psaný vkusnou mluvou, jíž však přece nelze upříti místy hledanosti a nejasnosti, jest pro dějiny umění řeckého velmi důležit, podávaje popis obrazů nám nezachovaných; neboť právem soudí Brunn, že F. popisuje obrazy skutečné, jak poznáváme z podobnosti scén na vásách a sarkofázích zobrazených, a tudíž nesprávna jest domněnka Friederichsova, jenž pokládal popisy F-tovy za pouhá rhétorická cvičení, za výtvory fantasie, jež pro archaeologii nemají pražádné ceny. Literaturu této otázky se týkající viz u Sittla: Klass. Kunstarchaeologie (Müller’s Handb. d. klass. Altertumswiss, díl VI., 34).

4) F. IV., vnuk F-ta III., žil ve IV. stol. po Kr. a sepsal druhou řadu Obrazů (Εἰκόνες), jež však v rukopisech nezachovaly se nám úplně. Rukopisy končí uprostřed popisu 17. obrazu. Obrazy tohoto F-ta nedosahují ani z daleka obratnosti a živosti popisu a elegance mluvy, jimiž vyznačují se Obrazy F-ta III.

Vydání všech spisů F-tů, jež tou dobou byly známy, opatřili 0learius (Lipsko, 1709), Westermann (Paříž, 1849) a Kayser (Lipsko, 1870—71, a d.). Obrazy obou F-tů mimo to vydali Jacobs a Welcker (t., 1825). Obrazy staršího F-ta vydali seminaristé vídeňští (t., 1893), Heroikos vydal Boissonade (Paříž, 1806), Životopisy sofistů vydal a opatřil kommentárem Kayser (Heidelberk, 1838), Gymnastikos vydal Volckmar (Aurich, 1862). — Srv. Bougot, Philostrate ancien, une galerie antique, introduction, traduction et commentaire (Paříž, 1881); Bertrand, Un critique d’art dans l’antiquité, Philostrate et son école (t., 1882); J. Fertig, De Philostratis sophistis (Bamberg, 1894). Vý.