| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Fadějev |
| Autor: |
Karel Štěpánek |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 1001. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Fadějev Rostislav Andrejevič, generál a publicista ruský (* 1824 v Jekatěrinoslavě – † 1883 v Oděsse), již v útlém mládí jevil neobyčejné schopnosti, jež v něm rozvíjeli hlavně domácí učitelé. R. 1837 dán do petrohradské dělostřelecké školy, odkud poslán jako důstojník k vojsku. Avšak chtěje ku přání otcovu přejíti do státní služby, vystoupil z vojska a věnoval se soukromým studiím, doplňuje své vzdělání ve všech směrech. R. 1850 vstoupil opět k vojsku a sloužil při kavkázské armádě, účastnil se během 15 let všech operací proti nepokojným horalům až do úplného jich pokoření, vynik nuv nejednou statečností a důvtipem, při čemž byl několikráte raněn a vyznamenán. V létech 1853–55 bojoval v Asii a dílem u Sevastopolu, načež r. 1857 jmenován pobočníkem knížete Barjatynského, náčelníka kavkázského štábu, a později velkoknížete Michala Nikolajeviče. R. 1860 jmenován plukovníkem a r. 1864 gen.-majorem. Kavkázské boje vylíčil F. ve spise Šesťděsjať lět Kavkazskoj vojny (1860), vydaném kavkázským štábem, a konečné pokoření Kavkázu ve spisech Pisma s Kavkaza a Zapiski o kavkazskich dělach (1865), kde buduje též plán ruské politiky v Asii. Procestovav r. 1865 skoro celou Evropu, předložil carovi po svém návratě plán připojení Mervu k Rusku, načež r. 1866 byl předsedou kommisse, vyšetřující zlořády při vojenských dodávkách, a násl. roku revidoval kavkázské vojenské nemocnice. Té doby uveřejnil spis Vooružennyja sily Rossiji, v němž domáhá se národní organisace ruského vojska a jenž přeložen byv do různých jazyků, proslavil jméno spisovatelovo daleko za hranicemi, ale za to znesvářil F-a s tehdejším ruským ministrem vojenství, tak že F. nechtěje polemisovati se svým představeným, šel podruhé do výslužby. Podniknuv opět cestu po Evropě, usadil se pak v Petrohradě, odkud dojížděl jen občas ku svým příbuzným do Oděssy, kam přestěhoval se trvale r. 1879. Od té doby věnoval se skoro výhradně slovanské otázce, které dotkl se již v posledním díle a jíž věnoval zvláštní spis Mněnije o vostočnom voprosě (1869), vzbudivší nemalou pozornost v Evropě, zvláště pak ve světě slovanském. R. 1872 jal se uveřejňovati v čas. »Russkij mir« řadu pozoruhodných statí Čěm nam byť, vydaných r. 1874 o sobě s názvem Russkoje obščestvo v nastojaščem i buduščem, kde podobně, jako v pozdějším spise svém Pisma o sovremennom sostojaniji Rossiji (Lip., 1881 rusky a něm.), vydaném se souhlasem carovým, kritisuje otevřeně vady ruské společnosti, zastávaje se při tom jistých liberálních zásad. Hodlaje prospěti ruské věci, F. přijal s dorozuměním ruské vlády r. 1874 nabídku egypt. chedíva, aby zorganisoval jeho vojsko, začež štědře odměněn. Při návratě z Egypta r. 1876 dověděl se o povstání v Srbsku a stal se organisátorem pomocné akce pro Srby. R. 1877 vypracoval s knížetem Milanem válečný plán a hned na počátku rusko-turecké války povolán do hlavního stanu ruského, kde jeho plány schváleny a F. poslán do Srbska, ale k naléhání Gorčakova zpět odvolán. Uchýliv se pak na Černou Horu, bojoval zde po boku knížete. Po válce předložil carovi projekt o železnicích v Srbsku a paroplavbě na Dunaji. R. 1880 povolán byl ku hlavnímu štábu a přidělen k Lorisu Melikovu, načež r. 1882 byl ještě členem kommisse pro administrativní reformy v Zakavkází. V posledních létech svého života navštívil též po dvakráte Karlovy Vary. F. byl bez odporu z nejlepších znalců novověkého válečnictví a při tom bystrý politik. Všecky úkoly Ruska, celý směr jeho mravního a historického vývoje činí závislým na správném a přirozeném rozřešení slovanské otázky, která byla pro něho střediskem všech snah a z níž nevyjímá žádný slovanský národ. Otázky vojenské a sociální, kterým též věnoval své péro, v podstatě nebyly pro něho ničím jiným, než rozvinutím velkolepého plánu ku mravnímu a hmotnému sesílení Ruska, aby mohlo vystačiti ku svému velikému dějinnému úkolu; neboť jest přesvědčen, že bez všeslovanského cíle dějiny Ruska pozbývají smyslu. Při tom se zvláštními sympathiemi chová se k Čechům. Nejsa theoretikem, podřizujícím vše napřed vypracovanému systému, uvažuje poměry a okolnosti i možné nahodilosti a ukazuje na praktické cesty k uskutečnění své nadšené touhy. F. z prvních na Rusi jasně a přesně formuloval požadavky slovanské politiky Ruska. Po ruskoturecké válce čásť svých plánů viděl splněnu. Spisy jeho vydal V. V. Komarov (Petrohrad, 1889, 4 díly). U nás psal o něm J. J. Toužimský (Osvěta, 1884). Šnk.
PD old 70