Ottův slovník naučný/Dove

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dove
Autor: Josef Pšenička, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 892–893. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Heinrich Wilhelm Dove (anglicky), Richard Wilhelm Dove (německy), Alfred Dove (německy)

Dove: 1) D. Heinrich Wilhelm, meteorolog a fysik něm. (* 1803 v Lehnici — † 1879 v Berlíně). Studoval mathematiku a fysiku ve Vratislavi a v Berlíně, r. 1826 habilitoval se jako univ. docent v Královci, kdež r. 1828 stal se mimoř. professorem, povolán pak na univ. berlínskou, na níž r. 1845 jmenován prof. řádným; r. 1837 zvolen za člena akademie berl. Vedle své činnosti na universitě působil též jako učitel na všeobecné vojenské škole a jiných ústavech; r. 1876 vzdal se professury. Pro vědecké zásluhy dostalo se mu četných vyznamenání, mezi jinými r. 1859 zvolen za přespolního člena České kr. společnosti nauk. Jeho vědecké práce zasahují do různých oborů fysiky, jako do optiky, akustiky, nauky o elektřině. Sestrojil zvláštní sirénu, dichroskop, stroj polarisační a j. Od r. 1837 vydával „Repertorium der Physik“, v době 1842—50 byl spolupracovníkem díla „Handwörterbuch der Chemie und Physik“. Trvalou památku získal si zásluhami o meteorologii, tak že u Němců nazván otcem meteorologie. D. stal se svého času pro Prusko a jiné státy německé tvůrcem nové soustavy pozorování meteorologických, která byla dovršena r. 1846 založením ústavu meteorologického, jehož ředitelem se D. stal r.. 1848. Již svou doktorskou dissertací r.. 1826 De barometri mutationibus nastoupil dráhu meteorologickou; vycházeje od Hadleyovy theorie passátů, stanovil theorii všeobecné cirkulace atmosférické na základě proudu aequatoriálního a polárního, i vyslovil zákon o stáčení se větrů dle něho nazvaný. Theorie jeho, na jejíž odůvodnění uveřejnil řadu pojednání, byla delší dobu základem veškeré nauky meteorologické. Z meteorologických jeho prací zvláště cenná jsou vyšetřování o rozdělení teploty na povrchu zemském. Spisy: Über Mass und Messen (1835); Untersuchungen im Gebiete der Inductionselektricität (1842); Wirkungen aus der Ferne (1845); Über Electricität (1848); Darstellung der Farbenlehre (1853); Optische Studien (1859); Anwendung des Spectroskopes um falsches vom echten Papiergelde zu unterscheiden (1859); Kreislauf des Wassers (1874); dále četná pojednání fysikální v Poggendorffových Annalech a ve Zprávách berlínské akademie. Z meteorologie: Meteorologische Untersuchungen (1837); Über die nicht periodischen Änderungen der Temperaturvertheilung der Erde (1840—59, 6 dílů); Die tägliche Änderung der Temperatur (1846—50); Temperaturtafeln (1848); Monatsisothermen (1851); Vertheilung der Wärme auf der Erdoberfläche (1852); Verbreitung der Wärme auf der nördlichen Halbkugel (1855); Monats- und Jahresisothermen der Erde (1859); Darstellung der Wärmeerscheinungen durch fünftägige Mittel (1856—69, 3 díly); Über die mittlere und absolute Veränderlichkeit der Temperatur der Atmosphaere (1861); Die Rückfälle der Kälte im Mai (1857); Bericht über die auf den Stationen des meteorol. Institutes angest. Beobachtungen (1851); Klimatologische Beiträge (1857—1860); Die Witterungserscheinungen des nördl. Deutschland (1858—63); Klimatologie von Norddeutschland (1868—72); Die Stürme der gemässigten Zone (1863); Das Gesetz der Stürme (1857); Über Eiszeit, Föhn u. Scirocco (1867). Pka.

2) D. Richard Wilhelm, právník něm., syn před. (* 1833). Promovován r. 1855, byl úředníkem soudním, habilitoval se r. 1859 v Tubinkách, stal se r. 1863 professorem, r. 1865 povolán do Kielu, r. 1868 do Gottink. R. 1871 zvolen do říšského sněmu, r. 1873 stal se členem soudního dvoru pro věci církevní a r. 1875 povolán do panské sněmovny. Sepsal De iuris dictionis ecclesiasticae apud Germanos Gallosque progressu (1855); Untersuchungen über die Sendgerichte (1859); založil r. 1860 časopis „Zeitschrift für Kirchenrecht“. V knize Aemilius Ludwig Richter und seine Zeit (7 sv.) pojednal o změnách v právu církevním za nové doby. Dále spracoval nová vydání (6., 7., 8.) Richtrova „Lehrbuch des evang. und kathol. Kirchenrechts“ (1865—67, 1871—74, 1877—82).

3) D. Alfred Wilhelm, historik něm., bratr před. (* 1844), převzal r. 1869 redakci časopisu „Grenzbote“, r. 1870 „Im neuen Reich“, od r. 1874 působil jako professor na universitě ve Vratislavi a od r. 1884—91 v Bonnu. Toho roku vzdal se professury a vedl nějaký čas redakci vědecké přílohy k „Allgemeine Zeitung“ v Mnichově a za nedlouho také redakci části politické. Vydal: Die Doppelchronik v. Reggio u. d. Quellen Salimbenes (Lipsko, 1873); Die Forsters u. d. Humboldts (t., 1881); Das Zeitalter Friedrichs d. Gr. u. Josephs II. (Gotha, 1883); Kaiser Wilhelms geschichtliche Gestalt (Bonn, 1888).