Ottův slovník naučný/Divinatio

Ottův slovník naučný
Divinační	Divinatio	Diviodunum

Údaje o textu
Titulek:	Divinatio
Autor:	Karel Cumpfe
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 663. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Divinatio [-ácio], lat: 1) D., umění a dar věštiti. Jako Řekové, tak věřili i Římané, že bohové, znajíce budoucnost a pečujíce o lidi, zjevují jim buď z vlastního popudu anebo prošeni o to byvše, co mají konati nebo čeho se vystříhati. Rozeznával se pak dvojí způsob věštění: přirozený či prostý a umělý. K prvému způsobu počítáno bylo bezprostřední zjevení božské, jehož dostává se člověku ve snu nebo v okamžitém vytržení mysli; ke druhému pak jmenovitě rozličná znamení, jimiž bohové udílejí své pokyny. Výklad znamení těchto vymáhá zvláštního umění; tomu sice lze naučiti se, než přece žádoucí jest i zvláštní nadání, jímž milost boží jednotlivce více méně obdaruje. Mnohdy však není i smysl vidění ve snách zcela jasný, tak že nutno jest obrátiti se na znalce (věštce), aby jej vyložil. Protož přechází často prosté věštění v umělé, tak že obé přesně odděliti není vždy možno. Umělá d. vyvinula se zvláště u Římanů a některá odvětví její, byvše státem ve správu přejata, vykonávala mocný vliv na veřejné záležitosti, podobajíce se postavením a působností svou řeckým věštírnám. O druzích d. srv. Augurové, Auspicia, Haruspices, Monstrum,^{[red 1]} Omen, Ostentum,^{[red 2]} Portentum, Prodigium, Sibylliny knihy a Věštírny. – 2) D. v právnickém smyslu jest soudní šetření, komu ze dvou nebo více přihlášených žalobců má se přenechati právo žalovati (actio de constituendo accusatore). Řízení samo konalo se před soudci nepřísežnými a nazývalo se proto d., že soudcové měli téměř hádati, kdo pro úkol žalobců v tomto případě hodí se nejlépe. Také řeč, jíž zdůvodňovali přihlásivší se žalobci své právo k žalobě, slula d.; takovou jest řeč Ciceronova proti Q. Caeciliovi, jíž vítězně prokázal svou oprávněnost žalovati Verra. Cfe.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Heslo „Monstrum“ Ottův slovník naučný ve svých dílech 1–28 neobsahuje.
2. Heslo „Ostentum“ Ottův slovník naučný ve svých dílech 1–28 neobsahuje.