| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Auspicia |
| Autor: |
František Čáda |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1057–1058. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Auspicia |
Auspicia (auguria) byla Římanům znamení, jimiž bozi dávali na jevo svůj souhlas nebo nesouhlas s činem, jejž kdo podnikal. A. konati směl původně každý patricius ve věci soukromé. Konati a. v zajmu státu náleželo vlastně senátu, jakožto původnímu repraesentantu patriciů; s něho přecházejí a. na krále, v republice na konsuly. Plebejové a-ií neměli, až když se k úřadům kurulským dostali. Za stát konati může a. tedy jen úředník právem své spekce, přibírá si však na pomoc znalce discipliny této, augury. A. dělila se ve dvě hlavní kategorie: vyžádaná a nahodilá. Celkem lze rozeznávati patero znamení: 1. znamení z letu ptačího, odkud i jméno au-spicia; 2. znamení z běhu a hlasu zvířat čtvernohých i plazův (oboje tato a. za doby Ciceronovy nebyla již obvyklá); 3. znamení nebeská (po přednosti hrom a blesk) později byla nejobvyklejší i zatlačila prvé dva druhy; 4. ve válce obvyklá byla a. ex tripudiis. Drůbeži, již vůdce vozil do války, předhozeno zrní; jestliže drůbež dychtivě zobala, bylo to znamením příznivým, nechtěla-li buď ani z klece vyjíti, anebo rozprchla-li se, měli to Římané za věštbu neblahou. V staré době tato a. v městě obvyklá nebyla, ale později pro jejich snadnost užívalo se jich i při úředních úkonech v městě; 5. různé úkazy mimořádné a neobyčejné byly vždy znamením nepříznivým. Takovým úkazem byl jakýkoli šramot při konání a-ií vlastních, úhoz, pád, klopýtnutí, přeřeknutí se při říkání formulí obyčejných při auspikaci, při komiciích padoucnice, při oběti abnormity ve vnitřnostech zvířete a j. Při a-iích arci zavládla snadno libovůle a podvody, ježto magistrát musil znamení zřetelně viděti nebo slyšeti, měla-li býti platnými; upřel-li, že ničeho nezpozoroval, neměla a. platnosti, naopak mohl úředník říci, že znamenal a-ium příznivé, kdykoliv chtěl. Tak konsulové žádali při nastoupení svém za blesk Jovův, jenž byl v tom případě vykládán za zvláště šťastné znamení, a pravidelně se jim ho dostávalo. A. příznivá i nepříznivá mají platnost jen pro určitý čin zamýšlený a pro ten den, kdy se čin ten má vykonati. Proto konati se musila týž den, kdy se co podnikalo, a poněvadž bylo třeba ticha, konala se z pravidla po půlnoci, a to na místě k činu určeném. Konati se musila a. přede všemi důležitějšími úkony státními, zvl. před volbou úředníků nebo jejich jmenováním, před svoláním komicií kuriálních a centuriálních a před výpravou do pole (tu konána v Římě na Kapitoliu). Příznivé a-ium, jež který úředník obdržel, může býti zrušeno novým oblativním, jež může spatřiti týž úředník sám aneb osoba jiná. Je-li tato osoba úředník anebo člen kollegia augurů, nebylo asi možno zprávě jeho nevěřiti, a proto se zamýšlený čin rušil, ohlásil-li augur neb jiný úředník znamení nepříznivé; podobně rušil zamýšlený čin úředníkův i úředník nižší, prohlásil-li, že nebe pozoroval a nepříznivé znamení viděl, a proto zakazoval si obyčejně úředník vyšší chtěje nějaký čin úřední podniknouti mocí imperia svého ne quis magistratus minor de caelo servare velit. Konečně se mohla rušiti a. kollisí dvou úředníkův a. pozorujících. Bylať a. rozličných úředníků různé platnosti, vyšší stavěna nad nižší: a. maxima měl král, interrex, konsul, praetor, diktátor a každý magistrát nebo promagistrát s konsulskou nebo praetorskou mocí: magister equitum má a. maxima, rovná praetorským, k nimž počítají se také a. censorská, ač kvalitativně jsou rozdílná od konsulských. Aedilové a kvestorové mají a. minora. Měli-li tribunové lidu a., jest nerozhodnuto; tolik jisto, že zprvu jich neměli. Někdy úředník vyšší přenáší čásť moci a právo konati a. sobě vyhrazená na úředníka nižšího. Konsul na kvestora ve přích hrdelních, projednávaných v komiciích centuriálních; úředník zastupující úředníka vyššího jedná a-iis alienis. Bylo-li shledáno, že den jest nezpůsobilý k nějakému úkonu, mohla se a. hned druhý den opakovati. Jedná-li úředník úmyslně nebo neúmyslně přes to, že znamení byla nepříznivá, dopouští se formální chyby; úřední čin, za nepříznivých a-ií vykonaný, nestává se neplatným, ale hledí se k tomu, aby se způsobem zákonným zrušil. Tak úředníci vitio creati nebyli sice zákonně nuceni vzdáti se, ale mrav žádal, aby odstoupili. Po odstoupení jejich nastalo interregnum, ježto úředníci za nepříznivých a-ií zvolení nemají a. a nemohou vykonáním volby nové a. přenésti na své nástupce. Při nastoupení interregna a. ad patres redeunt, spadají na senát. Srovn. Mommsen, Röm. Staatsrecht, I 73–114; Willems, Le sénat, II, 106, 111, 299. Ča.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Auspicia