Ottův slovník naučný/Denis (Němci)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Denis
Autor: Arnošt Vilém Kraus, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 297–298. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Michael Denis (německy), Paul Camille von Denis (německy)

Denis: 1) D. Michael, básník a bibliograf něm. (* 1729 v Schärdingu — † 1800 ve Vídni), vstoupil do řádu jesuitského a stal se r. 1759 prof. na Terezianu, pozbyl však úřadu toho zrušením řádu a vedl na dále dozor nad knihovnou Garelliovskou. R. 1784 stal se kustodem dvorní knihovny a zůstal jím do své smrti. Již v mládí seznal plody starší a částečně novější literatury německé a jal se je napodobovati, studoval jazyky hebrejský, chaldejský a italský, složil latinské školské drama a r. 1753 veselohru německou. Za války sedmileté oslavoval po způsobu Prusa Gleima písněmi válečnými vojsko rakouské, ač nevalně šťastně. Dílo D-ovo, které vzbudilo obecný obdiv, byl překlad zpěvu Ossianových něm. hexametry (1768). Tím D. uvedl novější směry něm. poesie do zemí rakouských, podobně i bardskou lyriku svými Gesammelte Lieder von Sined (1772). Zrušením řádu byl velmi roztrpčen a psal již jen básně příležitostné, mezi nimi píseň na smrť Marie Terezie, jež byla často tištěna. Učené práce jeho jsou: Einleitung in die Bücherkunde (1777); Die Merkwürdigkeiten der Wiener öffentl. Garellischen Bibliothek (1780); Buchdruckergeschichte Wiens (1782); Codices mss. theologici bibliothecae palatinae Vindobonensis latini alterumque Occidentis linguarum (Vídeň, 1799—1802, 2 sv.). Ks.

2) D. Paul, inženýr a architekt něm. (* 1795 v Muhuči — † 1872 v Dürkheimě). Po studiích na polytechnické škole pařížské vstoupil r. 1817 v Bavořích do státní služby a trávil r. 1832—33 na cestách po Belgii, Francii, Anglii a Sev. Americe. Nehledě k jeho účasti v ministerské kommissi bavorské při stavbě mohansko-dunajského průplavu, má přední zásluhu o stavbu četných drah něm., tak první německé z Norimberka do Fürthu, mnichovsko-augšpurské a Taunské. V hodnosti okr. stavebního rady od r. 1842 řídil stavbu železničních tratí falckých a dráhy wormsko-mohučské. Jeho dílem je také síť Východní dráhy bavorské, jejíž ředitelství mu r. 1856 svěřeno.