Ottův slovník naučný/Dědičný úročník

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dědičný úročník
Autor: Heřman Šikl
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 145. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Dědičný úročník lišil se od dědičného pachtéře (viz Dědičný pacht) tím, že zde úplata t. zv. vrchnímu vlastníkovi odváděná (dědičná činže) nebyla v poměru k výnosu statku, nýbrž, jsouc nepatrnou, sloužila toliko uznání vrchního vlastnictví (§§ 1123, 1124 o. z ). Také právo d-ného ú-a, nyní pat. ze 7. září 1848, č. 1180, již bez praktického významu, nebylo t. zv. vlastnictvím požitků (vedle vrchního vlastnictví), nýbrž v podstatě pouze ius in re aliena. Šikl.