Ottův slovník naučný/Crime

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Crime
Autor: František Storch
Zdroj: Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 720. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Crime [krým], zločin, znamená v právu franc. nejtěžší činy trestné. Trestní právo franc. roztřiďuje totiž činy trestné na zločiny, přečiny a přestupky (crimes, délits, contraventions). Roztřídění to co do věci provedeno již zákonodárstvím ustavujícího shromáždění z r. 1791 a ještě přesněji zákonníkem z 3. brum. r. IV., při čemž pro jednu každou z těchto skupin činů tr. ustanoveny zvláštní způsoby trestův a zvláštní kategorie soudů tr. i způsob řízení trestního. Na tomto základě i Code pénal z r. 1810 v čl. 1. dělí činy tr. v dotčené tři skupiny a to dle způsobu trestů na ně ukládaných, prohlašuje za přestupky takové činy, které stíhají se »tresty policejními« (peines de police, t. j. vazbou od 1–5 dnů nebo trestem peněžitým od 1–15 fr.); za přečiny ty, jež stíhají se »tresty kázeňskými« (peines correctionnelles, t. j. vazbou přes 5 dní do 5 let nebo trestem peněžitým přes 15 fr.); za zločiny pak ty, jež stíhají se »tresty tělesnými nebo zneucťujícími« (peines afflictives ou infamantes, t. j. trestem smrti, deportací, nucenou prací nebo vězením, jehož zase jsou dva způsoby: détention a reclusion). Roztřídění toto stalo se hlavně k tomu konci, aby tím byla vymezena zároveň příslušnost soudů tr.; řízení o přestupcích přikázáno totiž t. zv. prostým soudům policejním (tribunaux de simple police), o přečinech t. zv. soudům kázeňským (tr. de police correctionnelle), o zločinech pak soudům porotním (cours d´assises). Proti celému tomuto systému činí se četné námitky jak spisovateli francouzskými (na př. Rossi, Boitard, Trébutien), tak německými (na př. Wächter, John, Geyer, Binding, Heinze); především již definici vytýká se nelogičnost, ježto povaha činu tr. měla by určovati trest a ne naopak; rozdělení samému pak, že není odůvodněno vnitřní růzností a povahou činů tr. ani potřebami samého hmotného práva tr. Nicméně příklad francouzský došel následování namnoze i v zákonodárství cizích státův, a to nejprve v tr. zák. bavorském z r. 1813 a některých jiných zák. tr. německých, zejména také v pruském z r. 1851, odkudž dotčené roztřídění přešlo i do nynějšího tr. zák. německého z r. 1870 a 1871, jenž zase byl v té příčině vzorem rakouským osnovám tr. z. počínajíc osnovou z r. 1874. Rakouský zák. tr. z r. 1852 roztřiďuje sice také činy tr. na zločiny, přečiny a přestupky, avšak základ tohoto rozdělení jest tu docela jiný než ve právu francouzském. Uherský zák. tr. z r. 1878 vztahuje se sice jen ke zločinům a přečinům, avšak vedle toho vydán r. 1879 zákonník zvláštní o přestupcích. Za to některé zák. tr. v novějších dobách vydané upustily již od tohoto rozdělení, přestávajíce na rozdělení činů trestných ve dvě skupiny; tak nizozemský zák. tr. z r. 1881 a italský z r. 1889. –rch.