Ottův slovník naučný/Constitutum debiti

Ottův slovník naučný
Constitutio principis	Constitutum debiti	Constitutum possessorium

Údaje o textu
Titulek:	Constitutum debiti
Autor:	Josef Čermák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 598–599. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Constitutum debiti [ko-] slula v římském právu neformálná úmluva (pactum), kterou se někdo zavázal, že určitého dne zaplatí stávající již dluh peněžitý buď svůj (c. d. proprii) nebo cizí (c. d. alieni). Byl-li onen původní dluh platný (a to v některých případech třeba jen naturálně), udílel z takové úmluvy praetor žalobu de pecunia constituta, obyčejně za rok se promlčující. Táž žaloba udílela se postupem Času též při slibu plnění obligace jiných předmětů zastupitelných, konečně ohledně obligace jakékoliv a i bez slibu plnění v určitý den. Zůstalo jen pravidlo, že, když c-tem převzatý závazek jest větší než závazek starý, jest c. neplatné. – Při c-tu může věřitel žalovati ze závazku dřívějšího nebo nového, a též některé námitky z původního dluhu činiti proti žalobě de pecunia constituta. Zaniknutím závazku starého nepomíjí závazek z c-ta, ale splněním jednoho z obou závazků pominou vždy oba. – Srovn. Bruns Das constitutum debiti. Zeitschr. f. Rechtsgesch. I., 28.; Capeyne van de Copello, Abhandl. zum röm. Staats– u. Privatrecht, 200. a n. Čk.