Ottův slovník naučný/Car-ogoň

Ottův slovník naučný
Caroba	Car-ogoň	Carocha

Údaje o textu
Titulek:	Car-ogoň
Autor:	Karel Štěpánek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. S. 173. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Car-ogoň (car-oheň), jinak živý oheň sluje u Rusův oheň roznícený třením dvou kusů dřeva v tajemné noci na Ivana Kupalu (24. čna). Sotva počíná hasnouti večerní záře, sebere se dav lidu kolem suchého březového pařezu, v němž prořezávají okrouhlý otvor a zasadí do něho suché, rovněž březové, od kůry očištěné poleno. Na to starci za hrobového ticha třením tohoto polena v otvoru pařezu rozněcují oheň. Ostatní ve zbožné bázni očekávají podivuhodné objevení »božího posla« — cara-ohně. Co starci konají takto »boží dílo«, stojí vedlé nich svátečně oblečená a ověnčená prvorozená panna s loučí ve vyzdvižených rukách a čeká, až počne se z pařezu kouřiti a zanítí se plamének, načež za obecného jásotu zapálí louč a od ní připravené hranice. Pak následují slavnosti obvyklé na Ivana Kupalu. Obřad ten popsal Melnikov (Pečerskij) v románě »V lěsach«. Šnk.