Ottův slovník naučný/Bahyl

Ottův slovník naučný
Bahva	Bahyl	Bach

Údaje o textu
Titulek:	Bahyl
Autor:	Ľudovít Vladimír Rizner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 84. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Matej Bahil (slovensky)

Bahyl: 1) B. Jiří, československý spisovatel v Levoči, nar. koncem XVII. nebo začátkem XVIII. stol. v Prelaci v župě gemerské, kde jeho otec byl farářem. Vydal: Epištoly a evanjelia na neděle a svátky; Úvod do Starého a Nového zákona, k němuž připojeny jsou poznámky super. Dan. Krmana; Dějiny symbolických knih; O pravdivosti víry a Vysvětlení těžších v Bibli nacházejících se slov. Mimo to, když se v Levoči r. 1722 tiskly Komenského »Janua linguarum reserata« a r. 1728 téhož »Orbis pictus«, B. prohlížel československou čásť spisů těch. Z Levoče přesídlil se do Klenovce, kde i zemřel r. 1759. Rz.

2) B. Matěj, bratranec předešlého, evangelický kněz a spis. slovenský (* 26. února 1706 v Šiveticích, dle jiných v Mokré Louce v župě gemerské, † v 2. pol. XVIII. stol. někde v Pruském Slezsku). Odbyv domácí studia odešel r. 1726 na universitu vitemberskou a r. 1730 povolán za faráře do Čerenčán, kde tak ve svém povolání vynikal, že si jej po čtyřech létech církev evang. prešovská zvolila za slovenského kazatele. Zde pod pseudonymem Theodor de Hybla do českoslovenčiny přel. a ve Vitemberku r. 1744 vyd. Ernesta Šalamouna Cypriana naučeni o počátku a zrůstu papežstva, k němuž připojil Srdečné napomenutí učitelů vitemberských, které před sto a více léty k Čechům v čas těžkého jejich pronásledování psáno bylo, a r. 1745 taktéž ve Vitemberku Meissnerovu Consultatio orthodoxa de fide Lutherana, pro které spisy byl na vyzvání jesuitů r. 1746 v Prešově uvězněn. Avšak brzy podařilo se mu uprchnouti i dostav se do Slezska, kde v Anisfeldě za faráře zvolen, měl na králi Bedřichu II. dobrého podpůrce, jenž mu od jesuitů ještě i náhradu za odebranou knihovnu vymohl. Zde sepsal a r. 1747 v Břehu vydal Tristissima ecclesiarum Hungariae protestantium facies (latinsky a německy), kde popisuje své pronásledování a utrpení, hlavně jako slovenského kazatele, jelikož se pracovalo o tom, aby církev slovenská v Prešově zanikla. Práce ta uveřejněna též v 2. svazku sbírky zvané »Monumenta evang. aug. conf. in Hungaria historica«, Andrejem Fabó r. 1863 vydané. Do slovenčiny přeložil ji roku 1805 G. Rybai. Rz.