Ottův slovník naučný/Babictví

Ottův slovník naučný
Babice	Babictví	Babič

Údaje o textu
Titulek:	Babictví
Autor:	Karel Schwing
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 10–11. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Porodní asistentka

Babictví, nauka o babení čili pomáhání vlastně přisluhování při porodu, znamená souhrn všech vědomostí, jichž má každá porodní bába zapotřebí, aby mohla záhy poznati každou nepravidelnost v těhotenství, při porodu a šestinedělí, a lékaře ještě v čas přivolati, i veškerou zručnost, jakou sobě má osvojiti, by dovedla těhotné, rodičky, šestinedělky a novorozence, pokud jsou zdrávi, a jak to zákon i věda lékařská žádá, řádně obsluhovati a ošetřovati. B. obsahuje tudíž výhradně jen životosprávná (dietétická) pravidla pro jmenované závažné doby v životě matek a vylučuje naprosto znalost a léčení ženských a dětských chorob, předpisování a podávání lékův, užívání porodnických nástrojův a konání jakýchkoli operací. Vyučování v b. udílí se ve zvláštních, státem zřízených a vydržovaných školách pro báby porodní (v Praze jest jedna utrakvistická, ročně vyučující po dva běhy v českém, jeden v německém jazyku), jež umístěny jsou v porodnicích, kde každá k úkolu tomu za schopnou uznaná kandidátka po 4—6, někde i více měsíců dlíti a pilné ve všech směrech cvičiti se musí, než zkoušku s prospěchem odbyti, slib složiti, a kdekoli v Rakousku praktikovati může. Školy s vyučovací řečí českou jsou v zemích koruny české pouze dvě: v Praze a v Olomouci. B. byvší již za doby Hippokratovy v plném proudu setrvalo v rukou ženských až do XVII. století, kde přičiněním maitres Ludvíka XIV. mužská intervence v porodnictví stala se modou, a lékařům vědecky pokročilým poskytnuta příležitost pilným studováním normálních poměrů při porodu, zdokonalováním léčby a hlavně operativních výkonů rychle vyniknouti nad povrchní vzdělání a zručnost bab porodních. V Anglii a Německu teprve později (v XVIII. stol.) uvyklo obecenstvo zváti lékaře ku porodům. Učebné knihy o b. v českém jazyku posud sepsané jsou následující: Jungmann 1827, Mošner (v Olomouci) 1837, Streng 1852, Weber z Ebenhofu 1873 a Vyšín (v Olomouci) 1888. Schg.