| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Baalbek |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 4. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Baalbek |
Baalbek, Balbek, též Baalath (město Baalovo) zvaný, místo v Syrii v rovině mezi Libanonem a Antilibanonem, zvané druhdy Coelesyrií, nyní El-Bekaa, 62 km sev.-vých. od Bejrútu, 1700 m nad mořem, má na 2000 obyv. a proslulý jest velkolepými zříceninami starobylého města, kteréž západně od něho se rozkládají. Na místě tom stávalo slavné město syrské B., od Řeků nazývané Héliopolis. Nejstarší dějiny jsou úplně zahaleny v temno, ačkoli pověst kolující nyní mezi lidem původ jeho přičítá židovskému králi Šalomounovi. Za císaře Augusta povýšeno bylo na římskou kolonii (Colonia Iulia Augusta Felix), obdrželo římskou posádku a mělo v době té již tak značnou pověst, že vždycky přesně rozeznávána Héliopolis syrská od egyptské. Antoninus Pius zbudoval tam dva velkolepé chrámy, jejichž trosky podnes obdiv vzbuzují, jeden jako svatyni všem bohům héliopolským společnou, druhý bohu Slunce. Theodosius I. proměnil veliký chrám všech bohů v kostel křesťanský. R. 625 Abú Obajda, polní vůdce chalífa Omara, dobyl po pádu Damašku i B-a, a od té doby počíná se úpadek města. Za neustálých válek, v potomních dobách i kolem B-a vedených, proměněno město dříve bohoslužebné v pevnost. V XI. století dostal se B. v moc sultánů halebských a byv v době válek křižáckých neustále předmětem rozmanitých bojů dobyt byl konečně r. 1157 od mosulského sultána Nureddina. Roku 1170 utrpěl hroznou zpoustu velikým zemětřesením, roku 1260 popleněn byl od Mongolů, r. 1401 zpustošen od zástupů Timurových; památky, které od Arabů, Tatarův a Turků zůstaly ušetřeny, zničeny jsou konečně r. 1759 novým zemětřesením. Z mohutných rozvalin vynikají zejména trosky tří velikých chrámů. Nejrozsáhlejší a nejvelkolepější jsou zbytky velikého chrámu, který se skládal ze dvou velikých nádvoří a vlastní svatyně. Oba dvory, z nichž prvý má 60 m šířky a 76 m délky, druhý pak 135 m délky a 113 šířky, lemovány byly sloupovím a měly nádherný vchod, jenž se skládal z vysokého, trojitého portálu s velikým, širokým schodištěm. Vlastní chrám, jenž od vrstevníků slaven byl jako div světa, stál v pozadí druhého dvora na záp. jeho straně, tvoře obdélník 89 m dlouhý a 49 m široký; střecha jeho spočívala na peristylu o 54 korinthských sloupech, ze kterých šest až na naše dny jest zachováno. Sloupy tyto jsou úplně hladké, skládají se ze tří kusů měříce v průměru 2 m a vypínajíce se přes 20 m do výše. Podivuhodná jest velikost některých balvanů, jichž užito ke zbudování základů, na nichž celý chrám spočívá; na záp. straně nacházejí se pověstné tři kvádry, které měří skoro 20 m délky, 4 m šířky a 4 m výšky, tak že podlé nich celý chrám ve starověku mnohdy byl nazýván „svatyní tří kamenů“ (Τρίλιθον); ještě pak větší jest nárožní kámen ve vrstvě pod zmíněnými třemi balvany zazděný. Jižné od tohoto velkého chrámu stojí menší chrám boha slunce, jenž náleží k nejkrásnějším a nejlépe zachovaným stavbám antickým v Syrii; zbudován byl rovněž v obdélníku a z peristylu jeho zachovalo se na naše dny ještě 16 sloupů. Na obou chrámech jeví se pozdější sloh korinthský, jak byl v oblibě za doby císařství římského. Mimo tyto chrámy nachází se opodál města ještě jiný menší chrám, jehož cella obklopena byla 8 korinthskými sloupy z jednoho kamene vytesanými; v dobách pozdějších sloužíval chrám tento také za kostel křesťanský. Wood a Dawkins, The ruins of B. (Londýn, 1827); Renan, Mission de Phénicie (Paříž, 1864); Ebers a Guthe, Palaestina in Wort und Bild, 1883, sv. I.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Baalbek