| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Azov |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1136. Dostupné online |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Azov |
Azov, tur. Azak, město v gub. jekaterinoslavské při jižním rameni řeky Donu, 11 km od ústí jeho, býval druhdy důležitým městem přístavním a silnou pevností, avšak během času poklesl a přístav jeho zanesený nyní pískem jest pouze člunům přístupen. Obyv. r. 1885 počtem 16.581 duší živí se většinou rybolovem a drobným obchodem. Trosky rozvalených hradeb nacházejí se ještě na blízkém návrší stranou od města. Ve starém věku stála na místě A-a neb v blízkém jeho okolí důležitá kolonie řecká Tanais, založená od Miléťanův a slynoucí bohatstvím a obchodem, provozovaným zejména s krajinami při dolní Volze a moři Kaspickém, tak že Strabo ji nazval emporiem všech barbarů v evropských i asijských. Vytrhši se z vrchního panství králů bosporských byla od krále Polemona, vrstevníka císařův Augusta a Tiberia, vyvrácena, avšak ve i stol. II. po Kr. zbudována znova při nejsevernějším rameni donském, 15 km od A-a, kdež rozvaliny její nalezeny u vesnice Sinjavky; druhé toto město zničeno od Hunnů ve IV. století. V pozdějších dobách objevuje se již nynější A., kterým od VIII. stol. brzo Kozaři, brzo Pečenězi, brzo Polovci vládli, a o kterém se dosti často vyskytují zmínky ve zprávách ruských. Národové černomořští a východní nazývali jej Azak, Azup, Azuf, kteréžto jméno dostal prý od poloveckého knížete Azupa, při obležení A-a r. 1067 padlého, kdežto západní národové, zejména ital. obchodníci, Tana neb Alatena mu říkali. V l. 1204–61 byl v držení Benátčanů, na to dostal se v moc Janovanův a v dobu tu nabyl nového rozkvětu jsa středem obchodu pro kožešiny od severu přicházející, pro ryby z moře Azovského a Kaspického, pro obilí i pro zboží, již karavany přes Astrachaň přivážely z Indie, Persie a Číny. Roku 1350 připomíná se pod panstvím chána Zlaté Ordy, r. 1395 dobyt a spálen od zástupů Tamerlanových a také v l. 1410 i 1418 od Tatarů vypleněn; když pak i Astrachaň od Tamerlana zničena, pozbyl A. důležitosti své, tak že r. 1475, když padl v moc tureckého sultána Muhammeda II., byl pouhou stanicí rybářskou. Od polovice století XVI. byl neustále cílem nájezdů ruských; r. 1572 dobyli ho donští kozáci a osadivše jej opět r. 1637 udrželi město proti Turkům do r. 1643, načež od Ruska zase ponecháno Turecku. Car Petr Veliký seznav důležitost jeho donutil r. 1696 posádku tureckou ke vzdání za svobodný odchod a vynaložil ohromné sumy na opevnění a zvelebení A-a, avšak již roku 1711 mírem na Prutu zavřeným musil jej Turkům navrátiti. Nicméně r. 1736 vzal generál Lascy A. na novo, načež v míru bělehradském r. 1739 ponechán Rusku s podmínkou, aby hradby jeho byly strženy a město zůstalo obchodní stanicí, odkudž Rusové mohli kupčiti pod vlajkou tureckou. R. 1771 obnoveny hradby azovské, a mírem v Kučuk-Kainardži r. 1774 připojeno město trvale k říši Ruské. Dobytím Krymu a založením Odessy pozbyl A. koncem XVIII. stol. svého významu jako přední ruský přístav na Černomoří a také v novější době utrpěl ještě další ztráty tím, že tržištěm pro okolí stal se Rostov, a obchod s obilím obrátil se do Taganrogu, Mariupole a Berdjanska.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Azov