| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Auctoris nominatio |
| Autor: |
Josef Čermák |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1011. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Auctoris nominatio (laudatio), pojmenování předka v držení věci, zvláštní ústav processuálný, zavedený r. 331 po Kr. reskriptem cís. Konstantina (c. 2. C. III, 19.). Dříve musil i ten, kdo držel za jiného (detentor), pustiti se do sporu vlastnického (vindikačního) práv jsa zastoupenému z nedostatečného vedení pře. Zmíněným reskriptem zbaven detentor nemovitosti tohoto nebezpečí tím, že mu dovoleno, aby pojmenováním svého auktora (nominát) při prvém úkonu soudním (statim) vykonaném přiměl tohoto ku vstoupení do sporu. Soud v tom případě vyzval auktora, aby do určité lhůty do sporu vstoupil (rem defendere). Jestli auktor nominatus poslechl, projednala se s ním pře, jako by byl procurator in rem suam. Zdráhal-li se auktor do sporu vstoupiti, aniž popřel držení, mohl detentor (nominant) bez nebezpečí věc žalobci vydati. Popřel-li však auktor držení, projednával se spor s dententorem jako a tím, kdo držení popírá. – A. n. přijata byla právem církevním (c. 5 §. 7, X. II, 6) i obecným a rozšířena i na spory o movitosti, ať šlo o žaloby věcné ať o obligační in rem scriptae proti detentoru. Rakouské právo připouští a. n. jen při žalobách věcných (§. 375. vš. z. obč.), nemá však předpisův o tom, jakým způsobem vykonána býti má. Starší praxe přehlížejíc, že detentor vykonáním nominace žalovaným býti nepřestává, jakž patrno z toho, že se jednak forma nemění a že rozsudek ve při vydaný proti detentoru vykonati lze, zkrátka, že jde o pouhé přistoupení ke sporu, dovolovala nominantu, by vrátil spis žalobní, což ostatně čelilo i proti předpisu dv. dekr. z 16. září 1793. Detentor má zajisté po doručeni žaloby způsobem prokazatelným oznámiti při svému auktorovi. Přidruží-li se tento ke sporu, vytkne nominaci detentorem jemu učiněnou v odpovědi, a uvede jako strana vše, co k odrazení žaloby za potřebné má. Poněvadž pak nominant-detentor zavázán jest, vrátiti sporný předmět auktoru, nebude samozřejmě moci učiniti ve sporu žádný akt na újmu auktorovu (na př. narovnání). Kdyby vyzvaný auktor ke sporu přidružiti se nechtěl, vytkne detentor v odpovědi, že auktora řádně vyzval, čímž zprošťuje se nebezpečí náhrady véci, kdyby pře byla prohrána, leč že by se dopustil nedbalosti u vedeni pře. A. n., jak patrno, vztahuje se pouze na poměr nominanta a nominanta, nikoliv na nárok žalobcův, i není uvedení její ani obranou nedostatečné legitimace (deficientis legitimationis), ani excepcí ani kvalifikovaným doznáním. Čk.
PD old 70