Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Alternativní obligace

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Alternativní obligace
Autor: František Kropsbauer
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 15. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Alternativní obligace (lat.) jest závazek, při kterémž předmět plnění není z předu přesně určen, nýbrž stanoví se výběrem z kruhu několika věcí nebo dávek. Pravidelně přísluší právo této volby osobě k plnění povinné (dlužníkovi), avšak může býti vyhrazeno oprávněnému (věřiteli) nebo osobě třetí, na které se strany snesou — tu jest plnění závislým na tak zv. arbitrium boni viri. Bylo-li plněno více věcí omylem místo jednoho volbou stanoveného předmětu, lze žádati žalobou z obohacení za vrácení kterékoli z nich, tak že se zde děje volba jaksi negativně. Provedená volba nebo žaloba na vydání určitého předmětu (má-li totiž věřitel volbu), zrušuje prvotní neurčitost a mění závazek dlužníkův v jednoduchý, čelící ke splnění věci zvolené. Značný rozdíl mezi římským právem a většinou práv moderních (též rakouským) spočívá v tom, že strana, které právo výběru příslušelo, není dle těchto vůbec smlouvou vázána, zaniknou-li všechny předměty až na jeden a stane-li se tím volba nemožnou, kdežto dle práva obecného měnil se v tom případu závazek alternativní v obligaci jednoduchou. A. o-ci jest podobna fakultativní obligace. (Viz tuto. Srv. §§. 906. a 907. ob. obč. zák. rak.) Kr.