Ottův slovník naučný/Almanah

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Almanah
Autor: Josef Emler, Antonín Truhlář
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 932–933. Dostupné online
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Almanach

Almanah nebo Almanach: 1) znamenávalo druhdy totéž, co náš kalendář, t. j. seznam dnů ročních, rozdělených dle týdnův a měsíců, v němž vytčeni bývávají zvláště dnové, kteří se buď ze zvyku neb dle ustanovení církevních a občanských slavívají, dále všeliké značky čili charaktery časové, hlavní úkazy na slunci, měsíci a hvězdách toho roku se vyskytující a konečně rozličné poznámky života náboženského a občanského se týkající. Slovo a. odvádí se z arabštiny, a sice někteří odvádějí je od slova al-manah (t. j. vypočtení), jiní od almenha (t. j. dar), poněvadž astronomové ve východních zemích o novém létě takové seznamy čili kalendáře darem podávali. Od takovéhoto zvyku nazývaly se a-em i jiné knihy obsahu hlavně zábavného anebo i odborného, jež se co novoroční dárky neb kolem nového roku aneb vůbec pravidelně vydávaly, které však kromě náhody, že se před novým rokem s kalendáři zároveň aneb jako kalendář pravidelně ročně uveřejňovaly, s ním nic společného nemají. (Viz Kalendář.) Elr.

2) A. V Čechách r. 1542 známý pořadatel minucí a pranostik Jan Stráněnský vydal u Jana Hada v Starém městě pražském Almanach duchovní, z Starého i Nového Zákona k zdraví duše a k navedení života křesťanského sebraný, připsaný panu Divišovi Slavatovi z Chlumu a Košmberka i na Kostelci, obsahující v sobě beze všech udajů kalendářních 62 zbožná pravidla, z písem sv. vyňatá a po sobě sestavená, by »všeliký křesťan den ode dne v ně nahlédati a v nich se cvičiti mohl«. A. tento a jiné jemu podobné (na př. Jiřího Fera z r. 1641) docházel obliby, neboť byl několikrát tiskem obnoven; avšak i světských látek bývalo použito, jak nejlépe vidíme z veršovaného sborníku Bartoloměje Paprockého, vydaného způsobem a-u ve třech svazcích (r. 1597, 1598 a 1600 v Praze u Anny Šumanovy) s nadpisem: Nová kratochvíle. S kterouž tři bohyně, totiž Juno, Pallas a Venus na svět přišly, jedna každá z nich pět set jak žertův, tak také utěšených příkladů v rozličných případnostech a příbězích k potěšení ukazujíc.« – V nové době a-y literární, libující si namnoze v mělkém dilettantství a idyllické cukrovanosti, rozbujely nejvíce mezi lety 1815–1830. V písemnictví českém objevil se tento druh r. 1823, když redakcí professorů V. Kl. Klicpery a Jos. Chmely vydán byl v Králové Hradci Almanach aneb Novoročenka 1823, po němž následovaly ještě dva ročníky, Novoročenka 1824 (redaktor Chmela) a Dennice aneb Novoročenka 1825 (red. Chmela a Čelakovský). Současné pokusy a podniky almanachové byly dra J. L. Zieglera Milina aneb Novoroční čtení (1825) ceny nevalné, a důležitý Almanach dramatických her václ. Kl. Klicpery, vydávaný od r. 1825–1830, čtrnáct dramat a dvě povídky v sobě obsahující. V létech pozdějších objevily se Vesna, almanach pro kvetoucí svět (1837, 1838, 1839) redakcí Bol. Jablonského. Kytka, dar Uměny zpěvu (1836, 1837, 1838) sbírkou Jos. Kr. Chmelenského, Horník (1844, 1845, 1862) P. M. Veselského, Lada Niola (1855) redakcí J. V. Friče, nový směr básnický hlučně ohlašující, Máj, jarní almanach na rok 1858 (red. J. Barák), na rok 1859, 1860 a 1862 (red. Vít. Hálek), střediště novočeské školy básnické, Kytice (1859), Dunaj (1861), a. vídeňský, Zora, a. pro učitele (1860, 1861), a. král. zem. českého divadla (od r. 1864) a j. Z doby nejnovější uvedeny býti zasluhují Almanach českého studentstva (1869), Almanach na oslavu 25letého trvání akad. čten. spolku (1874), Ruch (1868, 1871, 1873), Máj, literární almanach Umělecké besedy (1872), Slovanský almanach (1879), Almanach Matice divadelní (1881), Zora, almanach omladiny moravské atd. Na Slovensku důležité místo svou dobou zaujímaly a-y Zora (1835, 1836, 1839, 1840), založená Mich. Godrou, vynikající četnými a znamenitými příspěvky Jana Hollého, a Nitra (1842. 1844, 1846, 1847, 1853, 1876, 1877), vydávaná J. M. Hurbanem, v prvém a ve dvou posledních ročn. jazykem československým, v ostatních čistou slovenčinou vypravená. Z a-ů německých, v Čechách druhdy vycházejících, mnoho zajímavých zpráv písemnictví českého se dotýkajících obsahuje Libussa P. Al. Klara (1842–1860). Thř.