Ottův slovník naučný/Alluvio

Ottův slovník naučný
Allusio	Alluvio	Alluvium

Údaje o textu
Titulek:	Alluvio
Autor:	Kristian Petrlík, František Kropsbauer
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 929. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Alluvio (lat.) náplav, fr. alluvion, jest vůbec nános, který v tekoucích vodách ukládá se na místech, kde pozbývá voda rychlosti potřebné k pohybu látek, jež s sebou nese neb valí, jako částí zemitých, písku, oblázků a p.; to stává se na př. za výhony. Způsobiti, aby se ukládal nános na určitých místech, jest z předních úloh při úpravě řek. Jelikož a. může časem nabyti veliké rozsáhlosti, jsou mu věnována také ustanovení zákonitá ve příčině práva vlastnického, a aby nebylo pochybnosti, co a. vyznačuje, obsahuje franc. zákonník občanský v čl. 556.: »Nánosy a náplavy, které se tvoří ponenáhlu a nepozorovaně u pobřežných pozemků nějakého veletoku neb řeky, nazývají se a.« Rak. zákonník občanský nemá tohoto přesného vypsání pojmu a ustanovuje v §. 411.: »Země, kterou voda znenáhla na břeh naplaví, jest toho, čí břeh jest« (právo náplavní). Nános stává se tedy právní součástkou pozemku, jakmile se k němu připojil. Srv. Adjunkce a Akcesse. Plk. Kr.