Ottův slovník naučný/Adjunkce

Ottův slovník naučný
Adjungovati	Adjunkce	Adjunkt

Údaje o textu
Titulek:	Adjunkce
Autor:	František Kropsbauer
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 208. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adjunkce (lat. adjunctio), mechanické připojení věci pevné (nikoli sypké nebo tekuté) jako vedlejší k věci jiné jako hlavní. A. jest důvodem, z kterého dle obecného práva nabýváme vlastnictví. Při věcech movitých platí totiž dle práva římského zásada, že spojí-li se s nimi předmět jiný, buď povahou nebo při stejné povaze cenou podřízený, připadne vlastnictví jeho tomu, komu patří věc hlavní. Spojení to však musí býti nerozlučné, aspoň takové, že ho bez poškození celku přerušiti nelze. Dle práva rak., které pojmu a. nezná, platí zásada, že v případě takého spojení stane se celek společným vlastníkům věci hlavní a vedlejší, a je na tom, kdo na spojení žádné viny nemá, nebo nemá-li viny nikdo z obou, na onom, čí předmět je značnější ceny, aby si buď nechal celek nahradě jeho zlepšení, či aby jej vydal druhé straně za přiměřené odškodnění (§. 415. ob. zák. obč.). Jen v tom případě, užilo-li se cizího předmětu pouze k opravě věci hlavní, připadne týž vlastníku jejímu, ovšem za náhradu ceny (§. 416. ob. obč. z.). Kr.