Ottův slovník naučný/Allianční znaky

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Allianční znaky
Autor: Martin Kolář
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 917–918. Dostupné online.
Licence: PD old 70
ALLIANČNÍ ZNAKY.
Č. 165. Znak Jindřicha z Paulsdorfu a Beatriky z Leuchtenberka z roku 1309.
Č. 166. Znak Jana z Opočna z roku 1427.

Allianční znaky znamenají spojení dvou, někdy i několika znakův a náležejí buď manželům ze šlechty vůbec, nebo velmožům, nebo panovníkům a také kněžím. Druhy a-ho z-ku jsou rozmanité dle způsobu, jakým spojení provedeno jest. 1. Postaví se znak manželův v pravo vedlé znaku manželčina tak, že oba k sobě nakloněny jsouce jednu přílbici uprostřed nad sebou mají. Oba znaky také bývají těsně vedlé sebe postaveny a nezřídka je oba v jednom společném třetím poli najdeš. Příkladů tohoto postavení jest dosti nade vchody našich kostelův a zámků, zde buďtež připomenuty jen dvě zvláštnosti. Beatrix z Leuchtenberka vzala si za manžela Jindřicha z Paulsdorfu a obou znaky na vejčité pečeti z r. 1309 tak upraveny jsou, že manželčin znak šikmo nahoře na manželově pečeti leží. (Viz vyobr. č. 165.) Pečeť paní Anežky, vdovy po Hynkovi ze Žlebů, z r. 1356, jest složena ze tří znaků: dvě ostrve po nebožtíkovi muži svém položila sobě paní vdova nahoru jako přílbici nade dva znaky k sobě nakloněné, ze kterých pravý znak pětilistou růži Vítkovců na štítě nese a levý šest pruhů pánů z Kuenringů rakouských. (Viz příl.) – 2. Jiný druh alliance dvou znaků jest ten, že oba znaky na jednom štítě se nalézají: manželův v pravo, manželčin v levo. Oba znaky dotýkají se bezprostředně na štítě Herky, vdovy Dobcovy kdysi řečeného z Oblanova; hlava divoké svině, kteráž Dobcovým znakem jest, přiléhá ku kolu o čtyřech špicích, které bylo znakem Herčiným roku 1378. (Viz přílohu.) Místo aby byly oba tyto znaky prostě vedle sebe postaveny, přihází se také někdy, že jen pravá polovice znaku manželova dotýká se jen levé polovice znaku manželčina na štítě uprostřed rozpůleném nebo dle Dalemila polovičném. Příkladem této úpravy jest znak paní Anežky z Obřan, kteráž k levé polovici svého kunštátovského znaku přibrala si pravou polovici švabenického znaku, jehož užíval manžel její Vítek ze Švabenic 1287. (Viz přílohu.) – 3. Na štítě rozečtvrceném střídají se složené znaky muže a ženy, aniž se opakují. Znak vdovy po panu Vilémovi z Hazmburka, paní Anny rozené z Mulheyma (Mühlheimu), má v prvním poli zajíce, v druhém orličí křídlo, v třetím kolo o čtyřech špicích a ve čtvrtém sviní hlavu (r. 1407). Z těchto znaků zajíc a sviní hlava svědčí pánům z Hazmburka, orličí křídlo a kolo pánům z Mühlheimu. (Viz přílohu.) – 4. Na štítě rozečtvrceném střídají se znaky muže a ženy nebo znak biskupství, kapituly, řehole a p., ale tak, že se po dvou polích opakují. Vdova po panu Joštovi z Rosenberka, Anežka rozená z Wallsee, měla r. 1380 rozečtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém poli růže pětilistá s příčným pruhem pánů z Wallsee v druhém a třetím poli se střídaly. Rovněž střídaly se dvě ostrve pánů z Lipého a dva klíče na štítě kapitoly vyšehradské na pečeti pana Bertholda z Lipého, probošta vyšehradského r. 1341. (Viz přílohu.) Arcibiskup Jan Očko z Vlašimi má na rozečtvrceném štítě rodný svůj znak, dvě supí hlavy, v prvním a čtvrtém poli a znak arcibiskupství pražského, zlatý pruh příčný (viz přílohu) na černém štítě ve druhém a třetím poli (z l. 1385–1387). Jošt z Rosenberka, velmistr maltézský, měl r. 1453 pečeť též rozečtvrcenou, jejížto první a čtvrté pole bylo křížem maltézským ozdobeno a druhé a třetí pole růží pětilistou. – 5. Vrouben bývá hlavní znak nějaké říše znaky ostatních zemí kolem něho uspořádanými, jako znak císařství rakouského. (Viz Rakousko: znak.) – 6. Zasadí se celý štít, totiž znak s polem svým, do jiného štítu, ale nikdy do prostředku. Pánové z Dobrušky a z Opočna sloučili řebřík, který pánové z Choustníka na štítě měli, s třemi pokosnými pruhy svými tak, že místo dvou pruhů pokosných položili dva řebříky, prostřední pruh sobě ponechavše neproměněný, kteréž spojení seznati můžeme na znaku pana Jana z Opočna z r. 1427. (Viz vyobrazení čís. 166.) – 7. Zasadí se pouhý znak bez pole svého do jiného znaku. Pan Havel z Lemberka upravil si svůj štít s rodnou lvicí v pravo kráčející tak, že jí zavěsil na levou stranu znak pánů z Vartenberka, kterého potom Lemberští užívali r. 1357. – 8. Poslednímu druhu a-ho z-ku přikážeme takové znaky, kde se znakem živého rodu spojen jest znak vymřelé rodiny, jako se znakem pánů Rožmitálských sloučena jest střela pánů Strakonických. Nade vchodem do hradu Blatenského podnes spatřuje se znak z XV. stol., jenž v prvním poli lva, v druhém a třetím po sviní hlavě má a ve čtvrtém poli střelu strakonickou. (Viz přílohu.) Po panu Soběslavovi z Miletínka zbyl nám štít z r. 1459, na němž vedlé jeho znaku šachovaného v pravé polovici ještě černá orlice Žerotínů českých na stříbrném štítě a řebřík pánů z Choustníka se nalézají. Jak pánové z Choustníka, tak Žerotínové byli tenkráte po meči již vymřeli; jen Ofka ze Žerotína, manželka Mikuláše z Hasišteina, a Anežka, manželka Soběslavova, žily s letitým otcem svým Jaroslavem. (Viz přílohu.) Podobně přijali Kapléřové ze Sulevic ke svému rodnému znaku, totiž šachovanému křídlu, znak vymřelých vladyk ze Skalky na Litoměřicku: půl orlice v pravé polovici štítu a v levé pruh středem štítu se nesoucí. (Viz přílohu.) Klř.