| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Alimentarii pueri et puellae |
| Autor: |
Josef Miroslav Pražák |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 874–875. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Alimentarii pueri et puellae, dítky živené štědrostí obce. Císař Nerva dle zprávy Aurelia Victora a dle svědectví mincí pojal úmysl, založiti ve městech italských nadace pro dítky chudých rodičů (netoliko pro sirotky); avšak brzká smrt nedovolila mu humánní tento úmysl uvésti ve skutek. Teprve důstojný jeho nástupce, císař M. Ulpius Traianus, provedl záměr ten, a dle něho slují dítky ty také pueri puellaeque Ulpiani. O způsobu, jak taková stipendia byla zakládána, jsme dostatečně zpraveni ze dvou nápisů. První jest deska bronzová, nalezená r. 1747 nedaleko Placencie ve zříceninách starého města Velcie (tabula Veleias), která obsahuje nejdelší posud známý nápis; druhý nápis jest tabula Ligurum Baebianorum, nalezená r. 1832 v Campanií nedaleko Beneventa. Císař půjčil na mírný úrok (ve Veleii 5 %, v kolonii Ligurů baebijských 2½ %, ale tuto jest bezpochyby rozuměti úrok pololetní) té neb oné obci jistou sumu peněz (ve Veleii 1,044.000 sesterců), kteráž se rozpůjčila mezi gruntovníky té obce a pojistila bezpečně na jejich usedlostech. Úroky z kapitálu toho plynoucí odváděny byly do pokladny municipální a z nich vypláceny byly ony nadace. Mimo tento hlavní účel Traianus bezpochyby chtěl touto půjčkou pomoci také střednímu stavu rolnickému, kterýž byl tehdá v neutěšených poměrech finančních. – Dle nápisu velejského rozděleno bylo 52.000 sest. ročních úroků mezi 263 chlapce manželské, 35 dívek manž., 1 chlapce a 1 dívku nemanž. Že takových nadací bylo ve městech italských hojně, není pochybnosti. Dohled na tyto nadace měli, jak se zdá, nejdříve curatores viarum (správcové cest); ale ovšem vyplácení nadací, sbírání úroků a p. přikázáno bylo úřadům municipálním, které se často připomínají pode jménem quaestores neb curatores alimentorum. Teprve za Hadriána děje se zmínka o praefektech alimentorum určitého okresu, kterýž úřad obyčejně spojen byl s dohledem na silnice, na př. curator viae Flaminiae, praefectus alimentorum. Od těchto praefektů lišiti jest praefekta alimentorum bez lokálního omezení, tedy pro celou Italii, kterýžto úřad z pravidla byl obsazován bývalými konsuly (consulares). Zavedením tohoto centrálního úřadu zbytečnými se stali praefekti pro určité okresy. Nadace ty po době Traianové zdárně prospívaly, jak patrno z nápisů. Příkladu Traianova následovali Hadrianus, Antoninus Pius, jenž na počest své choti Faustiny založil nadace pro dívky (puellae Faustinianae), Marcus Aurelius a mnozí soukromníci. Zpustošení pozdější a zchudnutí Itálie bylo příčinou, že tyto nadace zanikly. Pertinax nemohl již zaplatiti devítileté doplatky, které zůstaly z doby cís. Commoda. Za Konstantina bezpochyby již této instituce nebylo. – Srov. o tom Brinz, Zu den Alimentenstiftungen der röm. Kaiser. (Sitzungsberichte der baier. Akad. der Wissenschaften, phil.-hist. Klasse 1887, str. 209–228.) Marquardt, II. str. 137. a sl.; O. Hirschfeld, Untersuchungen auf dem Gebiete der röm. Verwaltungsgeschichte, I. sv. str. 114. a sl.; Henzen, Tabula alimentaria Baebianorum, Řím 1845; E. Desjardins, Disputatio historica de tabulis alimentariis Pař. 1854. Oba nápisy otištěny jsou též v Brunsovi, Fontes iuris Romani antiqui, 2. vyd. 1876, str. 198. a sl. Pk.
PD old 70