Ottův slovník naučný/Algarve

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Algarve
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 844–845. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Algarve

Algarve (pův. Algarbie), nejmenší provincie portugalská s titulem království, zaujímá jižní část Portugalska mezi provincií Alemtejem, Španělskem a Atlantským okeánem na rozloze 4858 km2. Povrch půdy je až na úzké ploché pobřeží (Beiramar) hornatý. Dvě třetiny jeho zabírají hory Algarvské, které polohou i přirozenou povahou nejsou než pokračováním Sierry Moreny, přervané údolím Guadiany, ale nedosahují té výšky jako temena její ve Španělsku. Od břehu Guadiany zdvihá se horstvo toto, obecně »Serra« zvané, směrem na záp. v několika rovnoběžných hřbetech, jmenovaných vesměs Cumeada, a soustředivši se v mocném horském uzlu Serra do Malhão (578 m) rozbíhá se potom ve dvou hřbetech dále na západ, severním do Alemteja, jižním ku pobřeží. Mezi nimi vypíná se Sierra de Monchique, údolím u města Monchique ve dvě části rozdělená, s temeny Foia (903 m) a Picota (735 m). Od jižního úpatí Serry, jejíž stupňovitý sklon odtud velmi dobře pozorovati lze, prostírá se »Barrocal«, pahorkatina rozervaná, ale velmi malebná, která podobně jako Serra stupňovitě ku pobřeží se sklání. Pohoří Algarvské mimo údolí je téměř bez stromoví a jen nízkým křovím porostlé, za to však svahy Sierry de Monchique pokryty jsou mohutnými lesy kaštanovými, rovněž Barrocal má četné hvozdy dubové. Vedle provincie Minha je A. nejkrásnější končinou Portugalska, zvláště úrodný Barrocal vyniká neobyčejným půvabem. Mimo pomezní Guadianu nemá A. splavné řeky; z menších zmínky zasluhují Faupana a Odeleite, přítoky Guadiany, Algibre, Algoz, Silves a Pomares. Podnebí jest horké, ačkoli větry od moře vanoucí vedro mírní. Obyvatelstvo, (r. 1881) 204.037 duší, prozrazuje rysy obličeje a temnou pletí patrně původ arabský a liší se krojem i způsobem života nejen od Andalusanův, ale i od ostatních Portugalců. Muži vzrůstu vysokého a silného, ačkoli ne právě pěkného, jsou vážní a mlčeliví, kdežto ženy se širokým, málo výrazným obličejem, ale krásným, černým okem, vynikají živostí a hovorností, avšak stárnou velmi rychle. Venkované jsou nevzdělaní a platí za bigotní, úskočné a mstivé, ale činí na cizince dojem lidu dobromyslného. Na březích Guadiany panuje mezi nimi a Španěly úhlavní nepřátelství národní, tak že do r. 1879 vedeny mezi rybáři portugalskými a španělskými krvavé boje, až obě vlády nuceny byly upraviti práva jejich. — Obyvatelé pobřeží pokládáni jsou za nejlepší námořníky v celém Portugalsku. Hlavním pramenem výživy je orba; neboť půda je všady, i v horských krajinách, kde nedostatek vody se jeví, velmi pečlivě vzdělána a vydává nadbytek rozmanitých plodin, ano fíků, mandlí, oranží a svatojanského chleba více než ostatní Portugalsko dohromady, mimo to olivy, kukuřici a j., za to však pšenice bývá nedostatek. Pozoruhodný je též chov dobytka, zvláště ovcí, koz a prasat, avšak i hovězího dobytka počítalo se roku 1880 v této malé zemi na 15.000 kusů, koní 2000, mezků 5500; v horách dobře se daří včelařství. K tomu řadí se rybářství a plavba, podporovaná množstvím malých sice, ale dobrých přístavův. Ačkoli Serra má četné žíly rudné, přece hornictví nemá valného významu; také prameny minerálné zůstávají nepoužity, jenom Chaldas de Monchique s teplými prameny sirnatými 31—34°C. je místem lázeňským dosti četně navštěvovaným. Sůl dobývá se ze solných bažin podél Guadiany i na pobřeží a je předmětem vývozu. Ostatní průmysl obmezuje se na pletiva z esparta a listů palmových, rovněž obchod mimo plodiny domácí, které se vyvážejí, nemá valného významu. Na Guadianě trvá se Španělskem obchod podloudný. V ohledu kommunikačním byla provincie tato vzdor příznivé poloze do nedávna od ostatního Portugalska úplně odloučena, neboť lodi portugalské i španělské pomíjely zdejší přístavy a do Alemteja vedly jen stezky za doby deštivé úplně neschůdné; v nejnovější době však zavedeno pravidelné spojení s Lisabonem, Cadizem a Gibraltarem; pěkné silnice vystavěny jsou v Beiramaru a Barrocalu, a počato se stavbou dvou drah, které mají spojovati Faro s jižní drahou portugalskou a s ústím Guadiany. V ohledu administrativním tvoří A. jediný distrikt, jehož hlavním městem je Faro. Nynější A. jest jen malým zbytkem maurského království, které v době nejvyšší moci své v XI. stol. sahalo na sev. až k řece Taju, na vých. až k Almerii a také část sev. Afriky zabíralo. Od Arabův obdržela provincie tato také jméno své, kteréž značí zemi na západě ležící. Portugalský král Sancho II. (1223—45) dobyl části země této s pevným městem Elvas, načež bratr jeho Alfons III. (1248—79) i ostatek si podrobil a přijav titul »krále algarveského« spojil provincii tu kol. 1253 s korunou portugalskou.