Ottův slovník naučný/Aleandro

Ottův slovník naučný
Alea jacta est	Aleandro	Aleardi

Údaje o textu
Titulek:	Aleandro
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 762. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Aleandro Girolamo: 1) Učenec a kardinál z rodu hrabat a Leandris (* 1480 – † 1542). Pocházeje z Motty u Trevisa byl roku 1501 od papeže Alexandra VI. jmenován tajemníkem syna jeho Cesara de Borgia, při čemž zastával i legátství papežské v Uhrách. Od r. 1508 přednášel za nevšedního účastenství na univ. pařížské o jaz. a liter. řecké; později zvolen i rektorem, roku 1513 stal se kancléřem bisk. lutišského a 1517 bibliotékářem Lva X. ve Vatikáně. V době té napsal Lexicon graeco-latinum (Paříž 1512), tehdáž nejlepší slovník řecký. a výtah z grammatiky Chrysolarovy pro potřeby školní. Mimo to psal i básně lat. – R. 1519 stal se pap. nunciem v Německu a vezl s sebou bullu proti Lutherovi, kterou vypracoval s drem Eckem. Nemoha zmařiti obeslání Luthera před říšský sněm ve Vormsu (1521) dovedl toho, že týž dán do říšské klatby. R. 1524 jmenován arcib. v Brindisi a poslán byv ke králi franc. Františku I. zajat s ním po bitvě u Pavie (1525). Ještě dvakráte přišel do Německa ve příčině roztržky náboženské, r. 1531 a 1538, ale nepořídil ničeho a zemřel brzy potom v Římě. Zanechal 2 nedokončené spisy De disciplina a De concilio i rozsáhlou korrespondenci důležitou pro dějiny reformace a otištěnou od Friedricha (»Der Reichstag von Worms nach den Briefen Aleanders« 1872) a od Briegera (»Quellen u. Forsch. zur Gesch. der Reform. I. Thl: Aleandro. u. Luther 1521«, 1884). – Vnuk bratra jeho: 2) A. Girolamo mladší (* 1574 – † 1629), znam. starožitník, právník i básník a jeden ze zakladatelův akademie humoristů (Acad. degli Umoristi) byl tajemníkem kard. Ottavia Bandiho a pozd. u kard. Barberiniho, který si jej pro učenost a eleganci slohu oblíbil. Vydal v distichu přebásněné žalmy Psalmi poenitentiales versibus elegiacis expressi (Trevis. 1593 a často) i sbírku básní Le lagrime di penitenza atd. (1623). Jako právník proslul svým dílem Caii institutionum fragmenta cum commentario (Benát. 1600). Mimo rozl. kommentáře vydal též znamenité dílo starožitnické Explicatio antiquae tabulae marmoreae solis effigie symbolisque exsculptae (Řím 1616, Paříž 1617).